Ženy a chudoba

Milena Černá

Zveřejňujeme výňatky z knihy „Ženy a česká společnost. Hodnocení implementace Pekingské akční platformy na národní a mezinárodní úrovni (Peking + 15)“, kterou vydala Otevřená společnost a Friedrich Ebert Stiftung v březnu 2010.

Definice chudoby naráží na problém a to je otázka, zda stačí měřit chudobu příjmy, či je za indikátory chudoby potřeba vzít v úvahu celé řetězce fenoménů, jimž jsou chudí lidé ve společnosti vystaveni. Pokusy o definici chudoby ukazují, že míra chudoby, i když zúžena na problém minimálního příjmu a neschopnosti nakoupit si určené minimum zboží a služeb, se vyznačuje zaostáváním za mírou jednotlivých složek životního stylu, jaký využívá zbytek populace. Odtud se odvíjí otázka relativní chudoby, pochopitelná v kontextu bohatších zemí, kde v důsledku daňových politik a dalších opatření, nezřídka souvisejících s historickým vývojem a uznávanými tradičními hodnotami, existuje jak vysoká míra ekonomického rozvoje, tak i vysoká míra rovnoprávnosti mužů a žen.

V pojetí EAPN ČR (European Anti-Poverty Network) chudoba označuje nepříznivou životní situaci, v níž lidé nemají vzdělání, zaměstnání, domov nebo nejsou schopni uspokojit jiné důležité životní potřeby. Výsledkem pokusů o komplexní definici se stává zjednodušené, ale praktické a srozumitelné, dělení chudoby na absolutní — chudobu pod hranicí definovanou životně důležitými minimálními potřebami — a chudobu relativní, tj. chudobu definovanou vzhledem k životní úrovni většiny v dané společnosti. V této souvislosti hrají jistou roli pojmy minimální mzda a životní minimum.

×