Albert Einstein vyslovil v rámci svého relativního smýšlení mimo jiné tato slova: „Otázky zůstávají dlouho stejné, odpovědi se však časem mění.“ Úhlem pohledu tohoto citátu se dal očekávat prezidentský podpis pod rozhodnutím Poslanecké sněmovny PČR vrátit výši peněžité pomoci v mateřství na loňskou úroveň. Máme však v čele státu muže pevných a neměnných názorů. Očekávání výjimky, která by potvrzovala pravidlo, patří k nejvyšší naivitě.

Navíc je dobré si připomenout, že ve svém novoročním projevu v roce 2008 Václav Klaus jasně řekl: „Podobně nemůže stát, ale ani žádná jiná instituce zastoupit výchovu dětí vlastními rodiči. Zamysleme se, zda zajišťováním materiálního blahobytu dětí nezakrýváme nedostatek času, péče a lásky, kterou bychom jim měli dávat.“ Slova, se kterými nelze nesouhlasit. Zároveň lze pochopit i rozhodnutí nepodepsat jako jasné naplnění těchto slov, totiž že hlava státu nepodporuje a nebude přispívat na zajišťování materiálního blahobytu dětí.

Václav Klaus má v této otázce jasno, jeho poradkyně Ing. Stanislava Janáčková, CSc. mu vypracovala rozbor, který vysvětluje, že naše mateřská je nestandardní. Jedná se o pozoruhodný elaborát, který rozebírá důvody nepodepsat z pohledu tří hledisek. Jednak že „v souhrnu naší mateřské s neobvykle dlouhou rodičovskou však stále v mezinárodním srovnání poskytujeme rodinám s dětmi z veřejných prostředků nadstandardní zaopatření.“ Pak že země by měla z veřejných zdrojů poskytovat jen to, na co má — a naše země současný systém sociálního zabezpečení poskytuje na dluh.“

Mnoho z nás doufalo, že by se mohli prozřetelní politici v čele s hlavou státu nechat vést úvahou posledního hlediska, „ zda by se nedalo raději ušetřit jinde než na rodinách s dětmi“. Jedním dechem navazuje vysvětlení: „Naše rozpočtová situace však vyžadovala rychlé kroky. Složitější, byť vhodnější opatření se, bohužel, nedala udělat škrtem pera, ani zvednutím ruky ve Sněmovně.“

A tak je to jasné, musíme pracovat rychle, na hledání není čas. Ten čas mohou matky věnovat svým dětem, čas je více než peníze. Přeci nechceme, ať „každou korunu, kterou dnes přidáme matkám, zaplatí v budoucnu děti i s úroky“.

Ve stejném výše zmíněném novoročním projevu nabádal Václav Klaus celý národ i sám sebe: „Nezapomínejme ani na specifické problémy dalších našich spoluobčanů — rodin s dětmi, zdravotně postižených, lidí bez domova a sociálně vyloučených, romské populace a dalších. Nesmíme se bát o jejich problémech otevřeně mluvit a motivovat jak nás samotné, tak i ty, kteří se v těchto situacích nacházejí, s tím něco udělat.“

A tak nevím, zda muž v čele našeho státu je tak pevný ve svých neměnných názorech? Nebo že by zatím byl jen čas k otevřeným hovorům a hledání motivace a ten pravý čas činu ještě nenastal? Pravda, slovo nás nic nestojí, nejvýš vyvolání kontroverzní diskuse. Činy však potřebují rozhodnutí o prioritách, na kterých nám záleží.

Matkám ke Dni matek popřejme všeho dobrého, věnujme jim čas, víc by bylo nadstandardní, ke štěstí víc nepotřebují, mají přeci krásné děti.