Frontex není žádná firma, i když ten název by se pro bezpečnostní firmu docela dobře hodil. Je to jedna z u nás méně známých agentur Evropské unie, která sídlí v honosném mrakodrapu ve Varšavě a má na starost koordinaci mezi členskými státy při ochraně námořních hranic unie. A protože naše hranice jsou čím dál ohroženější, potřebuje stále větší rozpočet — v roce 2007 to bylo třicet pět milionů euro, v roce 2008 sedmdesát milionů, v roce 2009 devadesát milionů…

Řeknete si, že na vojenské výdaje je to pořád docela málo, ale to je omyl. Frontex nemá na starost bránit nás před hrozící námořní invazí ze Severní Koreje nebo z Íránu, ale před docela reálnou záplavou lidí, kterým se pohrdavě říká ekonomičtí uprchlíci, protože utíkají před chudobou, kterou jim z valné části způsobují bohaté země. To jsou ti, kdo místo aby doma pěkně tiše umírali hlady, tak se chtějí přiživit na našem bohatství, chtějí se dostat za každou cenu do Evropy a konat tady nějakou těžkou a málo placenou práci, kterou jinak nikdo nechce dělat, a užít si trochu toho bělošského pohrdání a xenofobie, aby mohli alespoň trochu peněz poslat rodině někde v Africe, Asii nebo Latinské Americe. Že je takových příživníků už teď až dost, ukazuje fakt, že z takových částek se celosvětově skládá víc peněz plynoucích do rozvojových zemí, než poskytují halasně vyhlašované programy rozvojové spolupráce všech bohatých států dohromady. Uprchlíci se často dostávají do Evropské unie ilegálně a v ilegalitě také žijí, a jsou tak ideálními oběťmi pro zneužívání a vykořisťování v podobě otrocké práce.