Když Marx mluvil o lumpenproletariátu, nemínil tím primárně to, co elita nazývá lůzou. Smysl je hlubší. Jde o vrstvy, které svou prací parazitují na establishmentu — buržoazii, aristokracii, politických elitách a státním aparátu. Jejich postavení jim vyhovuje a nehodlají na něm nic měnit.

Na podobnost s lumpenproletariátem jsem si po letech vzpomněl, když se ve vědeckých kruzích začal vzmáhat odpor proti tlaku politiky a průmyslu. Bylo zajímavé sledovat, kolik pánů akademiků, profesorů, docentů a magistrů a s nimi poskrovnu žen týchž profesí se začíná najednou hlásit do sféry veřejného života. Začali pořádat happeningy, za něž by se nemuseli stydět ani PR odborníci z Greenpeace, a najednou bylo to tam ohrnování nosem nad účastí na veřejných demonstracích. Najednou neplatilo, že na ulici se nic nevyřeší a že je třeba věci přenechat odborníkům, klidné diskuzi a zvoleným zástupcům. Je rozhodně pozitivní, že akademici vyrazili do ulic s transparenty a divadelními představeními. Je totiž nutné hájit vědu a akademické svobody před možnou manipulací ze strany průmyslu toužícího po stáních dotacích na vlastní výzkum, nebo ze strany politiků, kteří by rádi, aby něco z darovaných dotací prokapalo i do stranických pokladen. Ale...

Ale proč to muselo trvat dvacet let, ptá se prostý člověk. Jak to, že páni vědátoři nyní tak brojí proti privatizaci, i když posledních dvacet let klidně přihlíželi tomu, jak se privatizují veřejné služby? Jak to, že velevážená akademia teprve dnes brojí proti možnému úpadku vysokého školství, když tu upadá školství základní i střední již mnoho let — vysoké školy přece musí navazovat systémově na solidní základ předchozích stupňů. A proč nevyšli profesoři z Akademie věd v čele průvodu učitelů, kteří požadovali zlepšení podmínek ve školství?

Inu asi proto, jak to tak bývá, že se jich to netýkalo. A mlčeli tak dlouho, až došlo i na ně.

Otázkou je, kdo jim teď bude věřit, že jim jde o vědu, a ne jen o vlastní prospěch a parazitování na grantové politice s občasnými melouchy pro politiky a průmysl?

Já jim to tedy věřit budu. Alespoň většině z nich. Netransparentní grantová politika, a i ty příležitostné melouchy zajišťují jen přežití ze dne na den. Byť přežití, o němž se většině pracujících ani nezdá. Je nutné mít nezávislý vědecký výzkum, sebevědomé vědce, kteří se nebojí vystupovat se svými názory, a akademiky, kteří vědeckým poznáním usnadňují život obyvatelům.

Jenže vědci to budou mít těžké - přesvědčit společnost, že právě to dělají.

Zatím jsme viděli spíše pravý opak. Jen ze své zkušenosti mohu připomenout pány Mlčocha a Palouše, jak obhajovali globalizaci pod taktovkou Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, a to v době, kdy sami prezidenti těchto institucí již nezastírali jisté pochybnosti. A byl to právě děkan Ekonomické fakulty UK, který první porušil akademické svobody a nechal účastníky své společné přednášky s úředníky Světové banky při vstupu do budovy prověřovat policií.

Jako bývalého člena univerzitního senátu UK mě stále ještě děsí praktiky některých učitelů, kteří o formální stránce demokracie nevěděli ani tolik, co Mugabe.

To bylo dávno, skoro před deseti patnácti lety, ale podobně nedůvěryhodně vypadá například i angažmá nejvyššího akademika v tzv. Pačesově komisi. Proč má vědec dodávat svým jménem záštitu zájmové skupině politiků a jejich podivných přátel, kteří si kladou jen takové otázky, na něž dostanou předem vyžádané odpovědi? Skupině, kde se slovo nezávislost nedá použít ani v závorkách, protože tam kompletně chybí odborníci na celé jedno odvětví energetiky. A proč se má pak ztrapňovat před odbornou veřejností, když o větrných turbínách mluví jako o větrácích? Tím skutečně nezvýší důvěru ve funkcionáře akademické sféry.

Podobně tomu je s nejpodařenějším dílkem české "vědy" posledních měsíců, s Bílou knihou GMO. Je jasné, že na geneticky modifikované organismy a jejich přítomnost v běžné stravě můžeme mít různé názory. Je také jisté, že obě strany konfliktu budou shromažďovat a publikovat především takové důkazy, které podporují jejich tezi. Ale to neznamená, že by na podporu svých ideí měli lhát, jak to činí autoři zmíněného pamfletu. Ti totiž tvrdí, že důkazy o škodlivosti GMO neexistují. To ovšem není pravda, jak se dá snadno zjistit na britském vládním serveru Food Standard Agency. Tam je zveřejněna studie moskevské Akademie věd, podle níž krysy krmené GMO sójou mají šestkrát vyšší úmrtnost, deformované orgány a jsou menší než krysy krmené normální sójou. Pro mě, jako spotřebitele a rodiče, je to poměrně alarmující sdělení a dalo by se očekávat, že se s tím naši vědci z Akademie věd vyrovnají. Vyrovnali. Ovšem po svém, lhali. Vrcholem je, když zpráva odmítá princip předběžné opatrnosti. Vracíme se tak do dob, kdy DDT bylo podle chemiků bezvadným prostředkem na hubení hmyzu přenášejícího malárii a katastrofální dopady na přírodu, zvířata i lidi se ukázaly až později. I dnes se objevují hlasy vědců, že by DDT znova proti malárii použili. Původcem malárie je ovšem člověk a hmyz ji jen přenáší. Jenže léčit malárii je dražší a méně výnosné než prodávat vražedný jedy.

Ale i přes tyto negativní jevy, nebo právě kvůli nim, jsem nakonec podepsal petici za odpovědnou reformu vědeckého výzkumu a vysokoškolského vzdělávání. Chtěl bych totiž, aby tu byla skutečně nezávislá věda, která bude rozšiřovat naše obzory, pomáhat ke zlepšování života a posilovat samostatné myšlení. Ne taková, jakou představují šarlatáni, kteří budou olovo nazývat zlatem, když jim to vynese chvilku slávy a nějaké to teplé místečko. Potřebujeme vědu ne proto, aby průmysl, farmacie a finančníci vydělávali více peněz. Ani k tomu, abychom vychovávali více pracovitých fachidiotů, kteří jako kolečka v soukolí budou plnit zadané úkoly mimo dobro a zlo. Vědu potřebujeme proto, abychom lépe pochopili náš svět, mohli v něm lépe žít a dokázali zajistit důstojný a spokojený život pro sebe i naše bližní na každém kousku naší malé planety. Česká věda by k tomu mohla přispět. Můj podpis jí moc nepomůže, pokud sami její protagonisté nebudou poctiví, neúplatní a nezávislí. A to neplatí jen o vědcích.