Lidé chodí přes most, to já půjdu louží.

Psal Karel Havlíček v době, kdy touha po originalitě jistě nebyla tak rozšířená jako nyní a vztahovala se snad jen na jazykový purismus nadšených obrozenců.

Nyní je to s námi mnohem zajímavější, stále znovu potkávám lidi, kteří obdivují nějakého hromadného vraha, šarmantního podvodníka a zloděje, všeliké šílené diktátory jako třebas Adolfa Hitlera, Stalina, Franca, Lukašenka, Kim Čŏng-ila, Mahmúda Ahmadínežáda, Usámu Bin Ládina, obránkyni pravé víry svatou inkvizici, hrdinné Rudé brigády, ubohé sebevražedné atentátníky, teroristy... Nebo sprostý předvolební klip útočící na staré lidi...

Možná to není zase tak moderní fenomén, vzpomeňme na popularitu, jíž se těšíval lupič Václav Babinský, na legendu opřádající zbojníky mýtem národních hrdinů, na bandity pojímané jako mužní hrdinové divokého Západu. Snad je v tom obdivu touha po dobrodružství, po revoltě, po životě ve svobodě a ne-řádu. A po originalitě.

V době vlády médií a globální informační sítě je tento jev mnohem rozšířenější, ale i mnohem zákeřnější. Vnímám jako nemalé nebezpečí to, že se vždy najdou někteří lidé (třebas z řad mládeže nebo intelektuálů), kteří v touze po originalitě a po tom, aby byli nekonformní, obhajují patologické a zlé věci a tím se staví do opozice proti hlasu většiny. Zatímco většina lidí zatím ještě vnímá vraždu, podvod, mučení, genocidu, útok na civilisty, sprostotu vůči slabým, nemocným a starým jako nepřijatelné, vždy se najde někdo, kdo začne filosofovat, mudrovat, zlehčovat a vyvozovat širší společenské, historické či politické příčiny a důsledky, čímž kontury přijatelnosti zamlží a zlu poskytne cenné advokátní služby. Sám se pak cítí jako spravedlivý nebo hluboký myslitel, jako člověk, který se nebojí jít proti proudu a umí vidět věci v širších souvislostech. Jenže takových obhájců totalitních stran a států, vrahů, podvodníků, násilníků, teroristů a sprosťáků jsou dneska už plné univerzity — tisíce „originálních" advokátů zla.

Dostáváme se do doby, kdy výrok, že „Bůh má podobu bleděmodré krychle o hraně 184 cm“, je brán jako zajímavý námět k vědecké či filosofické debatě, zatímco výrok, že dvě a dvě jsou čtyři, je skandalizován jako nezajímavý, většinový, konformní, a tedy „špatný názor“. Ti, kdo tvrdí, že dvě a dvě jsou čtyři, už mají své hanlivé nálepky, nejnověji jsou označováni jako „havlisté“. Toto slovo vymyslel kdovíjaký pisálek a přišil ho na normální, běžné občany, pro něž je rozkrádání, vražda, totalitní ideologie, lhaní, ničení přírody, popírání humanistických hodnot a urážení bližních čímsi nepřijatelným. Jejich vztah k Václavu Havlovi je pak zcela irelevantní, samozřejmě většinou vůbec žádný, tato nálepka ale budí dojem političnosti, a tedy moci a nebezpečnosti těchto normálních střízlivých lidí, pro něž je podstatnější pravda, že dvě a dvě jsou čtyři, než fantasmagorie věčně vznícených fanatiků a mašíblů.