Ač nepatřím k obdivovatelům Václava Klause, naslouchal jsem v neděli 18. dubna jeho vzpomínkám na Lecha Kaczyńského a jeho manželku Marii s pochopením a soucítěním, neboť, jak známo, oba politiky a jejich blízké pojilo dlouholeté osobní přátelství. Vzpomínky byly součástí rozhovoru, který Václav Klaus poskytl České televizi ještě před začátkem pohřbu polského prezidentského páru v Krakově. Bohužel, mé dosud kladné pocity vystřídalo velké zklamání nad tím, že ani ve chvíli, kdy přední polští politici neskrývali slzy nad úmrtím svého politického odpůrce a zapomněli na předchozí půtky, neváhal Klaus přihřát si svou protiunijní polívčičku:

„Já bych rozuměl tomu, že nepřijede kanadský premiér nebo australský generální guvernér, to asi nejde udělat jinak, ale že nepřijedou někteří Evropané, že nepřijel nikdo z Bruselu, to mi připadá neomluvitelné. Ukazuje se, že všechny ty vznešené fráze o evropské jednotě jsou jenom fráze.“

Chvíli jsem přemýšlel, jak nazvat tento Klausův počin, ale nemusel jsem dlouho uvažovat. Prezidentovo oblíbené slůvko „nefér“ se mi zdálo nejvýstižnější. Měl snad český prezident v té chvíli spolehlivé informace o příčinách nepřítomnosti německé kancléřky Merkelové, francouzského prezidenta Sarkozyho nebo předsedy Evropské komise Barrosa, aby mohl dospět k tak přísné kritice zpochybňující upřímnost úsilí o evropskou jednotu? A jak by náš prezident hodnotil nepřítomnost papežova zmocněnce kardinála Angela Sodana, který měl v neděli v Krakově celebrovat slavnostní mši a jehož letadlo nevzlétlo z Říma v důsledku nepříznivých podmínek způsobených sopečným mrakem? Z čeho by asi kardinála obvinil?