No nevím, aniž bych chtěl snižovat roli JIřího Paroubka, který pragmatickým způsobem dosáhl lásky jedné třetiny voličů za cenu toho, že ho (a tím i stranu, jak správně poukázal autor) ty další dvě nenávidí, tak myslím, že příčiny odporu značné části mladých vůči levici mají o dost hlubší kořeny. Myslím, že tu stále silně funguje klasický antikomunistický prvek a také fakt, že nám tu prostě chybí 60. a 70. léta západního střihu, kdy rebelství představovala radikální levicovost, nejrůznější Jožkové Fischerové peroucí se s policií atd. Takže i díky předlistopadovým časům a dnešnímu antikomunistickému diskurzu je u nás pořád vnímána jako rebelie spíš pravicovost, byť ne ta konzervativní, ale spíš ta silně neoliberální. Levice= šeď = komunismus... To ten Pavlík Bémů jezdí v brouku a pijící pivo na zasedání magistrátu to je jinej kabrňák.

Vážený pane Šlerko,

výrok "kdo z vás na to má" je otloukán panu Paroubkovi o hlavu už dlouho jako příklad jeho "nelevicové nabubřelosti". Měli bychom být ale spravedliví a hodnotit tento výrok v jeho kontextu.

Výrok padl v době, kdy se pan Paroubek rozváděl a média nastolila pochybnosti o tom, zda je schopen své životní náklady hradit s platu řadového poslance a naznačovala možnost, že své náklady hradí z nelegálních příjmů. Celá kauza se připomínala Grossovou aféru s vysvětlováním financování bytu, která byla tehdy ještě živá. Pan Paroubek tehdy uspořádal tiskovou konferenci, na které svou finanční situaci vysvětlil a zde padl zmiňovaný výrok. Nešlo o "vytahování" ale o konstatování, že jeho příjmy jsou dostatečně vysoké aby uhradil své vysoké náklady. Výrok nebyl nejšťastnější ale v kontextu obrany před útokem médií pochopitelný.

Přeji Vám hezký den

Josefe,
pominu fakt, že procentuální zastoupení mladých voličů ČSSD dlouhodobě roste (ale přesto s mnohým v tvém sloupku souhlasím) a zeptám se, proč a v čem je Zaorálek "kolorovanou verzí Paroubka"?

Obraz české levice sice nevábný je, ale tak katastroficky, jak ho líčíte Vy, ho nevnímám. Včera jsem dostal e - mail, kde mi jedna mladá, úspěšná a velmi nekonformní žena (umělkyně) napsala, že ji Mádl a Issová definitivně přesvědčili, aby volila ČSSD. A to ji skoro zmlátili na CzechTeku. Také si nejsem jistý zda ustavičná kritika soc. dem k něčemu vede. V tom také nic pozitivního není. Co se týče mladých lidí: myslím, že by si jejich "pravičáctví" zasloužilo hlubší rozbor. Že by ČSSD měla objevit ideje a zbavit se populismu - v tom souhlasím. Pozdrav Michaele!

ad Zaorálek: co třeba tohle: http://www.youtube.com/watch?v=9LjADaAORes ?

Kontext? Podle mého názoru právě v tom kontextu to mělo povahu chlubení: http://www.youtube.com/watch?v=Sta6BgvWvDc

Aniz bych tomu chtel davat vetsi vyznam nez to ma, tak studentske volby potvrzuji ten trend o kterem jsem psal: http://www.facebook.com/#!/studentske.volby

Jan Černý - Brno

" a zeptám se, proč a v čem je Zaorálek "kolorovanou verzí Paroubka"?"

Jednoduché. Jelikož mlčí a přitom si nemyslím, že souhlasí, tedy jsem si tím jistý.

V devadesátých letech přijížděli čeští studenti z pobytu ve Francii šokováni podivem většiny tamních studentů, nad jejich jednoznačným pravicovým smýšlením. To zůstává zřejmě platné i po 20 letech pro novou generaci. Trvanlivost takovéto politické naivity mezi studenty vyšších škol je odůvodnitelná jejich socializací v lůnu komunismem traumatizovaného měšťáctví zaštítěném neoliberální konzervativní revolucí.

Josefe,
já opravdu nechápu, co je na odkázaném videu se Zaorálkem tak strašlivého. Snad je trochu příliš emotivní, ale věcně lze se vším souhlasit; dokonce bych řekl, že proevropská politika byla v uplynulém dvacetiletí tím zdaleka nejdůležitějším. A snad je nějak zaznamenáníhodné, že právě ta zablácená soc-dem, kterou všichni tolik pohrdáte, učinila nejvíce proto, abychom se z českého bahýnka dávali do pohybu k něčemu civilizovanějšímu evropskému.

Znám Zaorálka trochu osobně, je to jeden z nejvzdělanějších politiků, který si přitom snaží udržet kontakt s normálními lidmi, aby se neizoloval v tom parlamentně-zámeckém prostředí. A, což by tě snad mohlo zajímat, je to opravdový liberál, který se chystá v ČSSD založit liberální platformu, pohybují se kolem toho lidé se slušným intelektuálním potenciálem.

Já nevím, co byste vlastně chtěli, když i Zaorálek je pro vás totéž co Paroubek - copak nechápete, že ČSSD je strana pro třicet až čtyčicet procent voličů, ne pro několik radikálních intelektuálů (kteří jsou potřební a fajn, ale vyhrát volby s nimi nelze)? Tak založte nějakou českou Die Linke, to by byl pozitivní čin.

Jinak s kritikou schopnosti ČSSD oslovit jistou skupinu mladých lidí souhlasím, ale Zaorálka bych do roho netahal. Středoškolská a obzvláště pražská mládež je specifická skupina, která je svým způsobem nejvíce prorežimní, nejvíce vychovaná oficiálním diskursem kapitalistického sobectví a dále současná ČSSD je pro ně esteticky nepřijatelná, to je jasné. S tím je jistě třeba něco dělat (na druhé straně o hlasy Mádla a Issové bych zase tolik nestál). O tom bych nějak věcně diskutoval bez té frontální palby.

POkud mohu soudit, jedním z podstatných důvodů nechuti, kterou ČSSD v mládeži do dvaceti let vzbuzuje, je skutečně způsob, kterým tato strana své ideje předkládá. Asi bych ho nenazvala závistí či škodolibostí, ale fakt je, že v jejich podání působí i sympatické motivy spíš moralisticky a mentorsky, což je pro tuto věkovou kategorii jak rudá pro býka ( a mají to denně).
Souhlasím s panem Radovanovičem, že další důležitou položkou je estetika. Důraz na pivo a párky, občas dost nešťastně kombinovaný s poněkud trčícími radami managerů, zdůrazňovaný motiv "obyčejnosti", to je něco, co vnímají hodně silně ( a čím je získávají Topolánkové ve vyblejskaných lyžařských kombinézách). Samozřejmě, že s neoliberalismem jde nikoliv náhodou fobie ze stáří, prostě pravicové hodnoty jsou hodnoty tohoto věku, to je další zcela neoddiskutovatelná součást problematiky. Ale v základě s panem Šlerkou souhlasím, že ten Paroubkovský, trochu nosorožčí kolos je pro ně opravdu nestravitelný. Pro zajímavost, dávala jsem třeťákům (18) ten test z The Political Compass a ty koukali, jak nalevo se ocitli ( potraty, homofobie a teoretický rasismus už u nich nefunguje vůbec, takže tím to nahnali).Úsměvný ( a typický) byl taky naprostý úžas, že Gándhí byl levičák."co je sympatické, je přece naše ..."

1. Taky přispěju jednou školní historkou: do jednoho z přijímačkových testů všeobecného přehledu na faklutě občas dáváme úkol podrobně charakterizovat zaměření pěti až osmi českých deníků a týdeníků. Cílem je zjistit, zda to uchazeči někdy drželi v ruce či otevřeli alespoň webovou stránku, která k příslušným novinám patří. Výsledky byly po asi tři poslední léta zdrcující. Společenské vědomí mladých lidí ve věku v pásmu cca 18 až 24 let, kteří uvažovali o studiu dokumentárního filmu, se ve většině případů utváří zcela mimo diskurz těchto medií. Ať si o různých současných tištěných mediích mohu myslet cokoli, jedním z podstatných rysů je, že se snaží sledovat celospolečenský rámec a že do něj situují své vstupy autoři různých generací (tedy i té neinternetové). A i přesto, že jsou to prostory často názorově ohraničné, nikdy nejsou natolik homogenní, jako mnohá komunitní fóra na webu, kde je možná člověk mnohem více jenom "mezi svými", než v případě tradičních medií. Trendy co je "in" a co je "out" vznikají v tomto prostředí technologického pluralismu paradoxně mnohem snadněji, než při sledování a interpretaci prostorů staršího typu včetně jejich internetových modifikací (či takto koncipovaných elektronických zátočin, jako je aktualne.cz či tento deník). Levice ve své programové podstatě nikdy nereprezentuje sílu a úspěch, ale právě pole a životní cesty, kde se sil nedostává a kde úspěchem je často samo udržení života. Síla levice je silou rozptýlené slabosti. Stát za tím, co je slabé se esteticky neslučuje s estetikou síly, která tvoří styl 99% reklamy a rovněž styl a estetiku pravice, která naopak stojí tam, kde se síly koncentrují (i když před volbami pracuje s hesly, které toto zastírají). Gándhí je dobrý příklad - dokázal žít a rozvinout charisma, které demaskovalo sílu v její omezenosti a konečnosti. Dnešní ČSSD má k tomu ale hodně daleko.

2. Pak už dlouho přemýšlím o tom, jaké dlouhodobé důsledky může mít plošné zavedení osmiletých gymnázií, kdy kolem jedenácti, dvanácti let část žáků opouští třídu s nálepkou "těch lepších", zatímco ten "zbytek" si dochodí základní školu. Byl jsem nedávno na třídním srazu ze základky a znovu jsem si uvědomil to spektrum individualit a různých osudů a (v době školy samozřejmě nejasných) společenských cest, které mohl člověk spoluzažít na jejich počátku a vnímat bez toho, aby uvažoval, jestli někteří pomalejší brzdí vývoj těch, kteří byli rychlejší, chytří a bystří - a kteří šli dál na střední školy, ti nejlepší na gymnázia a pak dál. Jsem si jistý, že být od šesté třídy sesypán do jedné třídy s těmi "nejlepšími" z ostatních tříd a škol, moje sociální zkušenost by byla nekonečně plytší, i když bych možná mnohem lépe rozvinul nějaké soutěživé či na vysoký standard orientované stránky své povahy. V rámci této krátké plochy si jen kladu otázku, jestli už celé základní školství, které nastoluje elitářské hledisko už pro tak mladý věk, nevede k tomu, že ti co projdou do středních škol, jsou bez dalších otázek fascinováni tím, kde je síla a nepotřebují si tolik klást otázku po solidaritě s těmi, kterým se jí nedostává.