Je mi jasné, že v českém čase předvolebním jen málokoho oslovím pobídkou k soustavnému sledování televizních debat předsedů nejsilnějších stran v Británii. V té včerejší však padlo něco, co by nemělo zaniknout.

Tématem byla zahraniční politika. Přibližně na konci dvanácté minuty se předseda konzervativců David Cameron snažil vychválit, jak jeho strana hájí v institucích EU zájem obyčejných Bristolanů (města, kde se debata konala) a Británie jako celku; když tu mu skočil do řeči předseda liberálních demokratů Nick Clegg se slovy: „Jak k čertu může, Davide Camerone, pomoci komukoliv z Bristolu nebo Británie spojení s partou pitomců, antisemitů, popíračů klimatických změn a homofobů?“.

Šlo o narážku na skutečnost, že se Cameronovi konzervativci odtrhli v Evropském parlamentu od pravicové frakce Evropských a křesťanských demokratů a založili novou skupinu Evropští konzervativci a reformisté. V Británii je známo, že v této frakci zasedá kromě toryů Právo a spravedlnost z Polska, jež považuje homosexuály za obyčejné zvrhlíky, Za vlast a svobodu z Lotyšska, dle níž byli nacisté osvoboditelé a kromě dalších několika přeběhlíků z Litvy, Belgie či Nizozemí také kompletní evropský klub ODS.

V britské debatě nebyl Cleggův výrok žádným překvapením. Všechna zpravodajská média ve Spojeném království si byla už předem jista, že to někdo proti Cameronovi v debatách použije, a mnohá si to nenechala pro sebe. Ona formulace však říká mnohé o tom, co je v příslušném kulturním kontextu — to jest v prostředí vzorové úcty k právu, svobodě a zdravému rozumu — považováno za normální. A skutečnost, že David Cameron zvládl reagovat až po delší pauze a jenom poukazem na to, že členem příslušné frakce je strana zesnulého Lecha Kaczyńského, jehož památku je třeba respektovat, ono tušení hranice normality, respektive ne-normality, dále utvrzuje.

Proč tento detail vyzdvihuji? Spolu se závěrem volební kampaně se také u nás blíží doba, kdy budou den co den vznášena vůči politickým stranám i jednotlivým postavám obvinění z nenormálnosti, nestandardnosti, zkostnatělosti a z papalášství, jež nemá „na Západě“, „v civilizovaném světě“ či přímo „v žádné normální zemi“ obdoby. Jestliže člověk některou z takovýchto kritik uslyší, měl by zbystřit. A pokud bude doprovázena pocitovými argumenty („rozkrade“, „nechá zbankrotovat“, „vrátí před Listopad“, „rozhází“, „projí“, „zadluží na generace“), může si být už téměř jistý, že právě „na Západě“ by měl původce podobných frází dost velkou potíž, aby za pitomce nebyl považován právě on.

A ještě drobnička pro fajnšmekry: jestliže má laskavý čtenář sklon nazývat předsedu ČSSD automaticky jenom příjmením (a nejlépe se zlostným záškubem ve tváři), nechť si pustí alespoň první z britských debat a dobře poslouchá, co v ní slibuje Gordon Brown. Já bych řekl, že když se odpreparuje kulturnost projevu, rétorické fígle a závazek zrušit Sněmovnu lordů, zase tak moc rozdílů nezůstane. I když co nevolič ČSSD si to můžu dovolit...