V neděli se odehrál pochod a pietní akt proti antisemitismu pozoruhodný v několika ohledech. Především jako připomenutí obětí nacistické genocidy, pojmenování současného antisemitismu křesťany, pokojnou účastí čtyř set lidí. A také tím, že se k ní přidali zastánci práv Palestinců, kteří, taktéž pokojně, vyjadřovali protest proti Izraeli. Pochod dobré vůle a následný pietní akt ve Valdštejnské zahradě s názvem „Všichni jsme lidi“ pořádalo již tradičně Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ).

Pochod vedl ze Staroměstského náměstí do Valdštejnské zahrady. Jeho cílem podle organizátorů bylo pokojně a kulturně reagovat na agresivitu a nevědomost rasistů. Pietní akt pod názvem „Všichni jsme lidi“ se, také již tradičně, odehrál ve spolupráci s předsedou Senátu Přemyslem Sobotkou a pod záštitou pražského primátora Pavla Béma. Jeho součástí bylo vystoupení pamětníků holocaustu, modlitby a židovské náboženské zpěvy za zavražděné ve vyhlazovacích koncentračních táborech. Hlavním cílem této každoroční události je deklarovat, že antisemitismus do slušné společnosti nepatří. Jak ICEJ napsalo v pozvánce na tuto akci, „je smutnou a znepokojivou skutečností, že antisemitismus je v současném světě opět na vzestupu, a to i v Evropě, kde se v roce 2009 zvýšil počet útoků na Židy a židovská zařízení o 50 % oproti roku 2008. Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád svými otevřenými hrozbami na adresu Izraele i popíráním holocaustu překročil všechny meze civilizovaného chování. Jeho země současně intenzivně usiluje o získání jaderné zbraně a tato kombinace představuje opravdové vážné ohrožení bezpečnosti ve světě.

Objevují se sofistikované nové formy protižidovských předsudků, které obviňují Židy z rasismu, srovnávají je s nacisty a zpochybňují legitimitu státu Izrael. Evropa byla v historicky zcela nedávné době svědkem šíření nenávistné protižidovské ideologie a dějištěm největšího pokusu o genocidu Židů v historii. Právě jako křesťané sdílející se Židy velkou část duchovního dědictví, jež formovalo naši civilizaci, jsme si vědomi toho, jak je pro společnou evropskou budoucnost důležité připomínat si tyto historické události. Vždyť idea sjednocení kontinentu vznikla na troskách poválečné Evropy a byla vyjádřením vůle už nikdy nedopustit opakování těchto hrůz." Své povídání končí ICEJ mottem: „K triumfu zla postačí, když slušní lidé nebudou dělat nic.“

Cituji rozsáhle, protože pokládám za důležité znát názor části křesťanů, kteří sdílejí společnou židovsko-křesťanskou tradici i tímto způsobem. S tím prohlášením, včetně motta, se ztotožňuji, hlavně pokládám za ubohé, když někdo obviňuje Židy, že se na Palestincích dopouštějí holocaustu, protože jde o úmyslné znevažování obětí nacistické genocidy.

To samozřejmě neznamená, že souhlasím se vším, co Izrael proti Palestincům či muslimům vůbec podniká. Nesmyslná byla například tzv. Druhá libanonská válka v roce 2006, v níž během 34 dnů na obou stranách izraelsko-libanonské hranice zcela zbytečně zemřelo více než 1 200 lidí, převážně civilistů. Izraelští vojáci za sebou nejen v Libanonu zanechali brázdu nepochopení, a udělali si nepřátele i z lidí, kteří by jinak mohli být Izraeli nápomocni. 

Chodím na tuto akci ICEJ rád. Jednak má naše rodina přímé zkušenosti s nacistickým vyvražďováním, takže každý pietní akt, který to připomíná, beru i za svůj. Je mi též blízká již v názvu vyjádřená dobrá vůle posvěcená přesvědčením, že všichni lidé jsou si před Bohem rovni. A samozřejmě pokládám za důležité připomínat, že i to nejodpornější zlo je lidským výtvorem, který nikam nezmizí kvůli pár etickým relativistům, kteří se domnívají, že život a dění v něm se nemá posuzovat měřítkem dobra a zla. Toto měřítko z posuzování lidského konání oddělit nelze, právě proto, že oboje je člověku vlastní a spoluutváří vztahy, „kvalitu“ života, existenci a míru utrpení. A při zkoumání existenciálních otázek (smysl smrti, života, utrpení atd.) se bez kategorií zla a dobra neobejdeme už vůbec.

Jediné, co mi v neděli ve Valdštejnské zahradě brnklo přes nos, byla účast politiků jen z jedné strany. Když už při tom politici musejí být, mělo by jich tam být víc, napříč stranami.

Pozoruhodná byla i účast asi dvacetičlenné skupinky aktivistů, kteří se zabývají dodržováním lidských práv v Palestině. Měli palestinské vlaječky a transparenty s nápisy „Protest proti okupaci Palestiny není antisemitismus“ či „Palestinci jsou také lidi“. Tito aktivisté samozřejmě některým účastníkům pochodu vadili, protože ti nevěděli, co mohou od Palestinců a jejich zastánců očekávat, a měli za to, že by mohlo dojít k narušení či zlehčení pietního aktu. K tomu ovšem nedošlo, vše proběhlo kultivovaně, za vzájemné, poměrně vstřícné diskuse. Jelikož jsem šel v zadní části průvodu, kde se tito různorodí účastníci prolínali, slyšel jsem i křesťany nesoucí izraelskou vlajku říkat Palestincům, že v konfliktu na Středním východě může vše napravit láska (křesťanská, Ježíšova), čemuž muslimové souhlasně přikyvovali. Jiný Palestinec se ptal jemně ironicky muže, který měl izraelskou vlajku přehozenou přes záda jako fotbaloví fanoušci, jestli fandí Spartě, nebo Slavii. Z ironie ovšem za chvíli sešlo a debata se stočila k fotbalu jako takovému. Palestinci a jejich zastánci mně osobně nevadili. A s požadavkem na mír mezi Izraelci a Palestinci se naprosto ztotožňuji. Ustoupit ze svých požadavků a nároků ovšem musejí obě strany konfliktu, jinak k míru nedojde. Pokud politici nepodstoupí bolestný kompromis, budou to dál odnášet obyčejní lidé na obou stranách hranice.

Horší už to bylo s prohlášením Jany Ridvanové ze sdružení Přátelé Palestiny pro ČTK. Ta doslova řekla: „Chceme upozornit na uplatňování dvojích standardů v přístupu k Palestincům, kteří denně čelí agresivitě, rasismu a jiným formám útlaku ze strany státu Izrael.“ To bych kvalifikoval jako čiré blábolení. Agresivitě čelí i Židé, nejen Palestinci, a výrok o židovském rasismu je lež, řekl bych dokonce úmyslná lež, která má za cíl rozvířit emoce a zvyšovat protižidovskou nenávist.

ICEJ mi poslalo i povídání španělského novináře S. V. Rodrigueze s názvem „Evropa zemřela v Osvětimi“. Autor zde mimo jiné píše: „Zavraždili jsme 6 milionů Židů, abychom nakonec dostali 20 milionů muslimů! ... Musíme si přiznat, že Evropa uvolněním svých hranic a pod záminkou tolerance k pochybným hodnotám uvěřila klamu kulturního relativismu. Otevřela dveře 20 milionům muslimů, často negramotným islámským fanatikům. Přišli k nám ti nejchudší z chudých národů, z kmenových kultur. Nemůžeme se s nimi setkat v krásném prostředí jako je hotel El Raval. Tito nepřizpůsobiví lidé bydlí ve špatných sociálních podmínkách v blocích a ghettech. Připravují se na to nejhorší jako byly například útoky na světové obchodní centrum 11. září nebo bombardování Madridu. Vyměnili jsme kulturu za fanatismus, schopnost tvořit za destrukci a moudrost za pověru!“

Z takového šíření lží a nenávisti vůči muslimům na základě paušalizování a pohrdání jejich kulturou se mi vždy dělalo špatně od žaludku. A na slovo „nepřizpůsobiví“ jsem už vážně alergický. Nejčastěji jej používají primitivové, kteří si složitý problém smrsknou do hesla, kterým mohou ostatní verbovat k násilnému „řešení“. Slýcháme ho od lidí, kteří jsou doslova postiženi ideologickým způsobem uvažování, u nás především ve vztahu k Romům. Ale, jak vidno, použít se dá proti každému uměle vykonstruovanému nepříteli.

Tímto způsobem se izraelsko-palestinský konflikt vyřešit nedá, hloupé oboustranné poštěkávání jenom vše zhoršuje. Lidé stojící na obou stranách barikády by měli odložit prázdná hesla, lži a fráze, měli by si začít naslouchat a následně docházet k bolestným kompromisům i sami v sobě, aby příště mohli mír na Středním východě požadovat společně. Nazval bych to: Myšlení dobré vůle. To je jediný rozumný způsob, jak politiky k nějakému řešení dotlačit.