Tak nám v Poslanecké sněmovně definitivně hodili prorodinný balíček pod stůl. Před rokem kolem něho bylo zbytečně mnoho povyku. Jedni měli strach z možnosti volby: kdože rodičům zaručí správnost jejich volby a také vadilo, že by rodiče mohli volit různě — podle čeho se pak bude měřit spravedlivá dělba. Druzí se báli, že pak všichni budou muset někam dítě umístit.

A třetí, jak to tak bývá, už začali na prorodinném balíčku vydělávat. Našla se totiž agentura, která pořádala za celkem drahé peníze semináře o podmínkách, které budou nastoleny, až bude balíček schválen — rozumějte správně, v době, kdy balíček byl pouze v návrhu, ani ještě neprošel Poslaneckou sněmovnou. Kupodivu se našli dokonce tací, kdo si seminář zaplatili. Trochu mi to připomnělo budovatelské písně: „Co přijde, až lidé zapomenou, co je žal…..“ Vot kakoj biznis!