Film Český mír straní brdským venkovanům

Ivo Bystřičan

Celovečerní film názvem odkazující na předchozí snímek Český sen Víta Klusáka a Filipa Remundy analyzuje peripetie projektu amerického radaru v ČR. Sympatie směřují k jeho odpůrcům. Malý český člověk velkému českému národu tentokrát prospěl.

Problém českého národa vystihl názvem své knihy světově proslulý sociální antropolog Ladislav Holý, jenž své provokativní dílo nazval Malý český člověk a velký český národ. Už samotným titulem definoval věčný problém naší národní identity a českých autostereotypů, kdy vedle sebe absurdně fungují pocit vlastní malosti a usmoleného čecháčkovství na jedné straně a hrdost na vysokou českou kulturu a demokratickou tradici, která může vést až k namyšlenému nacionalismu, na straně druhé.

Nazvat film o anabázi amerického radaru opět s využitím adjektiva „český“ se po Českém snu nejevilo jako dobrý nápad. Působí to jako krkolomná snaha o budování autorské značky jasně plynoucí z názvu filmů dvojice Klusák — Remunda, dělá to dojem spíše nevhodné než provokativní uzurpace a navíc, opakovaný vtip není vtipný.

Vzhledem k látce filmu je bez ohledu na Český sen ale titul filmu Český mír přiléhavý a výstižný, jak to jen jde. Holým definovaná ambivalence naší národní identity se v něm odráží. Slibuje českou malost i vzletnost ducha, když jde o takovou věc jako mír. Je příslibem komunální komediálnosti i usilování o naplnění velkých ideálů. Mír na vlastním dvorečku i mír pro celý svět.

„Obyčejný český člověk“ je v posledních letech výtečným objektem filmových tvůrců, i dokumentárních. Typizovaná postava v teplákách, která je jadrným jazykem hned se vším hotová a neochotná vidět cokoli jiného než sebe, vzbuzuje u diváků veselí jako archetyp malosti. Obyvatelé brdského Trokavce, kteří na pohled vykazují podobné mimikry jako všichni venkované světa a brání se postavení radaru v blízkém lese, v Českém míru tuto funkci ale neplní. Jejich protistrana v podobě našich politiků je totiž podstatně komičtější.

Bránění svých vlastních osobních zájmů obyvatel Trokavce je v Českém míru to jediné, co se zdá mít smysl a je opravdové. Komunální komedie se tudíž neodehrává v brdské vísce, ale zejména v Praze. Začíná vládní kampaní, která má přesvědčit veřejnost, že americký radar v Brdech je ta největší čest, které se nám od supervelmoci mohlo dostat a zároveň je to jediná možná záruka bezpečnosti před jakýmsi abstraktním nepřítelem. Situační komedie pokračuje akcemi politiků, kteří radar chtějí stůj co stůj a končí nočním telefonátem nově zvoleného Obamy, který projekt radaru zruší lehce jako mávnutím proutku.

Síla filmu tkví v tom, že na látce vojenského obranného systému, o němž téměř nikdo nic neví, sleduje, jak to vlastně vypadá se zastupitelskou demokracií u nás. O radar tady přece jen nejde. O radarech nejspíš neví skoro nic obyvatelé Trokavce, ani jeho příznivci na demonstracích, ani aktivističtí odpůrci, evidentně ani čeští politici a pravděpodobně ani Klusák s Remundou.

Dvouleté natáčení přineslo bezpočet špičkových momentů a situací, kterým se od srdce zasmějí spíše zahraniční diváci, protože ty tuzemské přece jen trochu zamrazí. Topolánek, který neumí moc anglicky, v Bílém domě vedle G. W. Bushe, přihlouple se křeníc na všechny strany, protože nemá, co by novinářům řekl. Vykulení mladíci od vojenské policie, kteří mají rozkaz vyhnat aktivisty z lesa a velmi nesměle a se sklopenými hlavami vyhrožují násilím. Americký kravaťák, který limuzínou přijede do vesnické hospody přesvědčovat brdské pivaře, jakou prosperitu radar kraji přinese. V rámci kampaně zaplacení herci Krytinář a Smoljak, kteří pateticky a toporně blábolí o mentalitě amerického lidu. Tomáš Klvaňa, který načas opustil tabákový koncern, aby vládní kampaň řídil, roztřesený a bledý nervozitou při setkání s představiteli americké armády. Vzteklý Martin Bursík neschopný aktivistce vysvětlit, čí zájmy vlastně zastupuje, když sedmdesát procent Čechů je proti radaru. Jakoby politici a jimi najaté osobnosti najednou ztrácely řeč a topily se, protože samy jaksi nevěří tomu, co říkají.

Během střídání sekvencí s demonstracemi odpůrců či naopak příznivců radaru, se situacemi s politiky, s vnikáním venkovanů a aktivistů do lesa, kde má radar stát, a stane se tak najednou horkou půdou, s akcemi vojenské policie či událostem politického marketingu roste trokavecký starosta Neoral jako politik. Z nepříliš komunikačně zdatného muže, který v důchodu řídí bez nároku na plat osmdesátihlavou obec, se postupně stává dobrý rétor, který začíná být tvrdým soupeřem nevěrohodných politiků a hvězdou demonstrací. Štábu se podařilo průběžně zaznamenávat jeho přerod, a zobrazit tak kuchařku růstu politika, který hájí zájmy svých lidí — a tím kontrastuje s etablovanými českými funkcionáři.

Ani on, ani jeho spoluobčané ale nejsou ve filmu prezentováni jako hrdinové. Hájí pouze svůj vlastní zájem nemít vojenské zařízení ve své blízkosti a tím je jejich motivace ke všem krokům jasná. U žádné z dalších stran se toto neděje a více či méně komické demagogické výstupy (ať už zdůrazňující pád národní suverenity, zlo představované Amerikou, nebo naopak povinnost oplatit Američanům osvobození Plzně) předvádějí jak na běžícím pásu, přičemž úsudek, co k jakému jednání koho vede, je ponechán na divákovi.

Český mír působí jako komplexní studie celých dvou let dění okolo radaru. Těžko se dá najít potenciálně důležité místo a čas, při kterém by štáb nebyl. Kromě všech komicky absurdních a vtipných situací dokáže film změřit hloubku propasti, která je mezi expertním věděním, kapacitou občanů rozumět problémům kolem sebe a politiky, u kterých není nikdy jisté, čí zájmy a proč vlastně hájí. Svěží formou využívající také rafinovanou práci se zvukem a důmyslného střihu, který činí z inkriminovaného brdského lesa jednu z postav filmu, představuje Český mír podstatný snímek, který diagnostikuje klíčový problém naší soudobé společnosti.

    Diskuse