Aktuální brněnská razie, která vede až k druhému muži ANO Jaroslavu Faltýnkovi, sahá až do roku 2016. Tehdy policie sledovala vlivného brněnského podnikatele Salmana el-Talabaniho, který se pokoušel aklimatizovat na změnu poměrů a navázat přátelství s novou vládnoucí garnituru nastupujícího hnutí ANO.

Kulisa brněnského IBC hraje v současném vyšetřování symbolickou roli: „Zásadní je vztah mezi Talabanim a místostarostou Jiřím Švachulou. Volali si a scházeli se — ke své škodě — v IBC, které policie monitorovala,“ píše Janek Kroupa v časopisu Reportér.

Administrativní komplex International Business Center je „Stavbou roku 1997“, ve které se vyjednává mafiánský byznys roku 1997, a kde se ruku v ruce s ním odehrává také nejtemnější typ politické kultury roku 1997. Někdy v té době se zrodil základní pojem polistopadové politologie, Havlův termín „mafiánský kapitalismus.“ IBC je jeho svatostánkem.

A součástí jeho mafiánské estetiky se tak nyní definitivně stalo i Babišovo hnutí ANO. Tedy hnutí, které o sobě tvrdilo, že se zrodilo právě z nespokojenosti s dřívějšími poměry.

Kdyby zdi IBC promluvily — bylo by to nejspíš u policejního výslechu

IBC bylo postaveno v magickém roce 1997, kdy české architektuře dominoval sloh „pojďme postavit něco, co bude tisíckrát hnusnější než všechno, co se tu postavilo za normalizace, a dát tomu název evokující Wall Street“. Téhož roku byla budova vyhlášena stavbou roku; spolu s několika dalšími administrativními budovami — těmito kostely nového náboženství.

A téhož dne se tu bezpochyby sešli první dva čtyřicátníci, opálení ze solárka, s péřovými bundami a teniskami Converse — které jsou v jejich věku projevem vzdoru vůči jejich konzervativnímu ortopedovi —, aby pořešili „byznys as usual“, pod čímž je třeba si představit něco ve smyslu „potřebuji do tří dnů přetočit tachometry u osmi Volkswagenů převážených z Drážďan a ti tři Rumuni na mě čumí jak péra z gauče“.

Píše se rok 2019 a vstoupíte-li ve všední poledne do IBC (třeba za účelem návštěvy důmyslně ukryté, zato vůbec poslední pošty v okruhu několika kilometrů), garantuji vám, že stále uvidíte hned několik takových kafíčkujících či obídkujících dvojic.

Zdráhám se je označit rovnou za mafii — tento termín si chci pošetřit pro skutečný organizovaný zločin, nikoli ho vyplýtvat na lidi, kterým zkrachovalo pět pochybných podniků, a na šestý pokus se momentálně pokoušejí pašovat z Austrálie přes Černou horu orlí vejce zabalená ve vypuštěných skákacích hradech. Zkrátka „international business“ v podání brněnské podnikatelské scény.

IBC chtělo být „mezinárodním obchodním centrem“ stejně, jako drobné mafiánstvo šeptající v jeho restauracích chtělo být skutečnou mafií. Proč by se jinak scházelo všem na očích v budově, kde je už léta napíchnutá i přepravka s jablky u hlavního vchodu?

Zatímco hipsteři chodí jen do určitého typu podniků, protože si tam lze vyfotit bibimbap na Instagram, devadesátkoví mafiáni chodí do IBC, protože to je takový jejich Instagram, kde se mohou nechat obdivovat kolemjdoucími: „Ti pánové určitě řeší něco závažného a nebezpečného, v čem se točí hodně peněz a významných lidí…“

A tak je možné, že právě touto kulisou utrpí marketing hnutí ANO v celé kauze nejvíc. Jestli Babišově hnutí nějaká vazba v kauze Faltýnek vyloženě ubližuje, je to vazba na brněnskou budovu IBC, která svou estetikou ztělesňuje provinční „skoro-mafiánství“ 90. let, ono příslovečné „palermo“, jak nazývá sám Andrej Babiš éru, kterou sliboval rozdrtit, jako by v ní i on sám nebyl počat.

Architektura — zvláště v Brně — odhaluje nejen duši ekonomického systému, ale také skutečný charakter vládnoucí politické třídy. A její kontinuitu s prostředím, vůči němuž se v roce 2011 s velkou pompou rétoricky vymezila.

Ještě když Andrej Babiš komolil češtinu s rodnou slovenštinou, pronesl výrok, který zlidověl — všeci kradnú! A mezitím, co se Babiš naučil obstojně česky, členové jeho hnutí se postupně naučili, jak se v IBC obídkuje s mafií.