Paša zvaný ODS aneb Íčkova historická role

František Kostlán

Ivan Langer by v normálně fungující demokracii už dávno odstoupil. Že se tak nestalo, svědčí i o vzájemné loajalitě politických špiček, bez ohledu na stranickou příslušnost.

Pašalík zvaný Česká republika střídavě obhospodařují pašové velkých stran, za přispění vazalských regionálních vládců. Salome tanči, vyzvou pašové jednou za čas voliče k bálu. Po celou dobu na vládce nadávala, že jsou vydřiduši, nyní se však Salome tanečním krokem poslušně blíží k volební urně za zvuku stranických sonetů. Mrkněme se zprvu na pašu s přezdívkou ODS.

Tak Íčko nakonec přežil Topolánkův pád. A neváhal se poté opět vydat na slalomovou trať, v níž opět kličkuje mezi polopravdami, lžemi a nesmysly, jak to umí snad jenom on. Napřed na otázku idnes.cz odvětil, že předsedou ODS být nechce, což je v momentě, kdy s odřenými zády uhájil své místo na kandidátce, odpověď naprosto nečekaná. Poté dokonce vyzval ke zveřejnění spisu Krakatice, v němž sám figuruje. A vzápětí dodal, že tento spis utajuje ČSSD, nikoli on:

„Od prvního okamžiku, kdy jsem já a mí kolegové v ODS navrhovali zveřejnit celý spis Krakatice a vyslechnout asi 20 lidí, kteří s ním přišli do styku, byla to právě sociální demokracie a komunisté, kdo to zablokovali. Z toho jasně vyplývá, že ten, kdo se bojí Krakatice, nejsem já, ale sociální demokraté.“ Tak na to aby měl člověk už opravdu silný žaludek. A kdo tehdy odmítal zbavit mlčenlivosti policisty, kteří by mohli vše objasnit?

×