Ne náhodou píšu o českém neoliberalismu, abych ho odlišil do neoliberalismu západního. Když lady Thatcherová připravovala privatizaci, nechala si vypracovat podrobný privatizační program, který zohledňoval dopady privatizace a zabýval se jejím časovým rozvrhem. Český neoliberalismu = absolutní privatizace (Klausům „bankovní socialismus“ je pouze její nástroj). Viktor Kožený, který znal finanční praxi v USA a Velké Británii, nechtěl věřit, že za Harvardské fondy nebude trestně stíhán, a když se na to ptal na Ministerstvu financí, ke svému úžasu zjistil, že vše bude v pořádku. To se nedá vysvětlit jenom neoliberalismem, nýbrž je třeba vzít v potaz minulý režim. Ten ve své úpadkové fázi vedl k tomu, že mnozí praktikovali heslo „kdo nekrade, okrádá rodinu,“ tj. obohacuj se bez ohledu na pravidla. Český neoliberalismus=normalizační etika+neoliberalismus. Zkrátka si nemyslím, že ideologie je prostě odrazem ekonomických zájmů (neoliberalismus je jednoduše odrazem současného kapitalismu), ale že ekonomický zájem je vždy formulován a prosazován prostřednictvím ideologie. Tím se, jak doufám, liším od školního marxismu, i od morálního kýče hradní pravice.