Když levice hraje podle pravicových not
Josef ŠlerkaČeská levicová scéna se pohybuje v mantinelech určených pravicovou rétorikou. Postrádá rozhled, který by jí dovolil z nich vybočit, a je tudíž odsouzena k populismu a nedůvěryhodnosti.
„Odmítáme placené zdravotnictví“, „Jsme proti snižování mateřské“, „Lepší život pro obyčejné lidi“ — tak zní volební hesla českých socialistů. Komunisté si s nimi notují a slibují zajistit „práci pro všechny“. Zní to logicky, zní to programově. Zdání ale klame: Ačkoli se obě strany vymezují jako levicové (socialistické a komunistické), svými hesly jen potvrzují pravicové (liberální a konzervativní) pravidla hry, podle nichž je nerovnost ve společnosti přirozená, nic není zadarmo a volný trh vládne všem.
Levice tak svými předvolebními trháky v podstatě přiznává, že pravdu má pravice. Nicméně v rámci čehosi, co nazývá solidaritou, prohlašuje, že bohatší mají zaplatit za ty chudší. Jinými slovy nám česká levice říká: uznáváme realitu nerovnosti, ale budeme ji kompenzovat.