Bitva dvou Alvaradů. Tak se často s nadsázkou psalo o druhém kole prezidentských voleb v malém středoamerickém státu Kostarika, kde proti sobě stanuli kandidáti se stejným příjmením, avšak se zcela opačnými politickými programy. Zatímco Carlos Alvarado reprezentoval vládnoucí, progresivní levici spojující křesťanské a sociální demokraty, Fabricio Alvarado kandidoval v čele aliance evangelikálních stran s cílem zabránit sňatkům homosexuálů.

S více než šedesáti procenty nakonec zvítězil první Alvarado, který je v zemi známý jako úspěšný romanopisec, ale má za sebou také politickou zkušenost na pozici ministra práce. Carlos Alvarado sňatky osob stejného pohlaví před volbami otevřeně podpořil, což je mnozí považují za potvrzení výjimečnosti postavení Kostariky v rámci regionu.

Čtyřmilionová Kostarika bývá často dávána okolním zemím za vzor. Jedním důvodem je od roku 1948 nepřerušená demokratická tradice, zpečetěná o rok později úplným zrušením armády. Letošní volby tuto dlouhou tradici potvrdily, jejich průběh byl totiž příkladný a poražený Alvarado bleskově pogratuloval vítězi, což ve střední Americe vůbec není pravidlem.

Země se zároveň může pochlubit mimořádnými úspěchy z hlediska ochrany životního prostředí a přírodního bohatství; příkladně se stará o desítky národních parků přitahujících návštěvníky z celého světa a v loňském roce dokázala pokrýt celých 300 dní svoji spotřebu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

Role náboženských konzervativců