Představte si hudební festival, který má tak fantastický program, že se v jeden čas pokaždé kříží tři až čtyři koncerty, které nutně potřebujete vidět. Užíváte si pocit štěstí a opojení — ale i lehké frustrace, že se nemůžete rozkrájet.

Podobné to bylo v listopadu na desáté Globální konferenci investigativních novinářů, pořádané v jihoafrickém Johannesburgu. V kampusu Witwatersrandské univerzity, která událost hostila, se sjelo dvanáct set novinářů a novinářek ze všech končin světa. Po čtyři dny se hovořilo o současném stavu a problémech profese: narůstajícím vlivu falešných zpráv, neboli „fake news“, o krizi vlastnictví a financování médií, o propadu důvěry veřejnosti v novinářskou obec.

Sdílely se zkušenosti a pracovní postupy — jak a kde pátrat po informacích, které mají zůstat skryty. Své zkušenosti popisovali novináři, pracující v autoritativních a represivních režimech. Nechyběly praktické dílny věnované datové a forenzní žurnalistice či ověřování faktů.

Diskutovalo se o etických limitech investigativního novinářství či práce v utajení. Vyměňovaly se zkušenosti s financováním nezávislých mediálních projektů či s trestním pronásledováním a výhrůžkami na sociálních sítích.

Pořadatelé — Globální síť investigativních novinářů — sdružují novinářské a investigativní projekty z celého světa. Konference představila stovky počinů, které by stály za zmínku. Zde alespoň malá přehlídka inspirací.

Sanne Terlingenová: Vyšetřování smrti muže, který nezajímal policii

 „Když našli v Německu v parku na stromě oběšeného eritrejského uprchlíka Kahsaye Mekonnena, policie případ rychle uzavřela jako sebevraždu,“ vyprávěla během tematické sekce pojmenované Novináři v roli detektivů holandská novinářka Sanne Terlingenová. „Zbytek jeho opasku jsme na větvi onoho stromu objevili ještě rok poté, když jsme se do vyšetřování pustili sami. Myslím, že to dobře ilustruje úroveň přístupu policie.“

Policie se nepokusila zodpovědět žádnou z otázek, které se nabízely. Mekonnenovo tělo našli v Brémách. Proč tam, když s úspěchem žádal o asyl v Holandsku? A proč by si vůbec bral život, když zrovna prožíval lepší období svého uprchlického života?

Vše bylo na dobré cestě k tomu, aby za ním mohla do Holandska přijet i jeho rodina. Rovněž se policie nezabývala ani tím, že Mekonnenovi před smrtí vyhrožoval jiný Eritrejec. Anebo tím, jak jeho útěk souvisel s ilegálními převaděči a zřejmě i s obchodníky s lidskými orgány.

Na paži mrtvého muže byly nalezeny stopy po odběru krve. Měl snad za útěk do Evropy zaplatit svou ledvinou? A co se „pokazilo“, že případ nakonec dopadl Mekonnenovou smrtí, vraždou?

Německá policie neměla informace, které znaly nizozemské úřady, a ty se jim je ani neobtěžovaly předat. Jak se můžeme domnívat, ani jedna strana necítila naléhavost, pokud šlo o smrt jednoho z mnoha desítek tisíc uprchlíků. Vyšetřování poslední cesty Kahsaye Mekonnena se chopila skupinka holandských a německých novinářů — a zjistili mnohem mnohem víc než policie.

Fascinující vyprávění Sanne Terlingenové ukázalo, kolik informací o posledních týdnech eritrejského uprchlíka bylo možné zrekonstruovat jen z obsahu jeho peněženky, tedy z vlakových jízdenek, z výpisu z jeho bankovního účtu a z mobilu. A co teprve, když se novináři vydali i po Mekonnenových stopách do Itálie, přes kterou prchal.

„Zdánlivě malý případ může poukázat na mezinárodní zločineckou síť,“ řekla Sanne. Převaděče a pravděpodobného obchodníka s lidmi, který vyhrožoval Mekonnenovi, hledá italská policie. Kdyby se do případu s podobnou vervou jako novináři pustila i holandská a německá policie, mohli jsme dnes vědět ještě mnohem více, než co naznačují zjištění skupinky novinářů.

Krátký film o investigaci poslední cesty Kahsaye Mekonnena lze zhlédnout na Youtube. 

Anas Aremeyaw Anas: Muž bez tváře a pudu sebezáchovy

„Smyslem mé novinářské práce je pojmenovat a zostudit viníky. A poslat je do vězení. V našich končinách někdy nestačí jenom nastřádat informace, musíte je podložit důkazy. A o to se snažím,“ říká mezinárodními cenami za investigativní žurnalistiku ověnčený ghanský novinář Anas Aremeyaw Anas. Jeho specializací jsou lidská práva a korupce v Ghaně a v Subsaharské Africe.

Anas pracuje v přestrojení, jeho tvář a identitu veřejnost nezná. Dnes už to ale není jen nutný předpoklad jeho práce v anonymitě, je to i otázka bezpečnosti. Čím je úspěšnější, tím vlivnější jsou i jeho nepřátelé. Jeho kancelář na neznámé adrese hlídá čtyřiadvacet hodin denně ochranka. Při některých svých investigacích prý spí každou noc na jiném místě.