Uplynulý týden přinesl události, které přitahují pozornost a žádají si podrobnější rozbor. Dotýkají se i mé rozdělané práce, které se dobrovolně věnuji už sedm let, tak dlouho se totiž snažím po drobných krocích „postrkovat“ legislativní změny prostřednictvím Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Přes veškeré počáteční pochybnosti jsme v osobě Michaela Kocába našli spojence. Ponořil se do problematiky rovných příležitostí naplno, nebál se otevírat diskusi nad „choulostivými“ tématy, ke kterým naše společnost zatím ještě nedozrála, a proto často vyvolávají lehký pošklebek na tváři a nevolí se daným problémem zabývat. Nebál se naše návrhy předkládat vládě s vědomím, že narazí na většinové nepochopení.

Nakonec opět zvítězila stranická pýcha namísto zdravého rozumu. Uprostřed lamentací nad zoufalou beznadějí politických bojů mi naštěstí přišlo e-mailové pozdravení „vzhůru do svatého týdne“ a vzápětí jsem narazila na citát německého teologa Dietricha Bonhöffera: „Kvalita je nejsilnějším nepřítelem zmasovění všeho druhu. Společensky vzato to znamená vzdát se honby za pozicemi, rozejít se s jakýmkoliv kultem hvězd, svobodně hledět směrem nahoru i dolů, zvláště pokud jde o volbu užšího okruhu přátel, radovat se ze života soukromého stejně jako mít odvahu k životu veřejnému. Po stránce kulturní znamená smysl pro kvalitu návrat od novin a rozhlasu ke knize, od shonu ke klidu a ztišení, od rozptýlenosti k soustředění, od senzací k zamyšlení, od virtuozity k umění, od snobismu ke skromnosti, od ztráty smyslu pro míru k jeho znovunalezení. Kvantity si vzájemně ubírají prostor, kvality se navzájem doplňují.“