Prosazováním svobody k legitimitě prosazování nesvobody

František Kostlán

Ochránci lidských práv i akademici, kteří se podílejí na obhajobě Dělnické strany i její nástupkyně DSSS, nebojují za svobodu slova. Jsou pouze motivováni jinou ideologií - ultraliberalismem, bez ohledu na možné hrůzné důsledky.

Snahu vymezit krajní pravici místo, kam patří (na okraj), provází její legitimizování. Nesnaží se o to jen extremisté sami, urputně jim v tom pomáhají někteří ochránci lidských práv a akademici či vědci. Nejčastějším důvodem k tomu je ultraliberalismus, který je stejně nebezpečný jako ideologie vedoucí k totalitě. Ono nebezpečí se skrývá v požadavku, že svoboda musí být absolutní nebo k absolutnosti směřující. Cokoli se od toho odklání je pro ultraliberály, tyto extremisty středu, nepřijatelné.

Ještě ani neodeznělo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), který nepokrytě označil Dělnickou stranu za (neo)nacistickou a už do boje za její práva vytáhli bojovníci za  „svobodu“. Sdružení Iuridicum Remedium (IuRe) se vyslovilo proti snaze města zakázat shromáždění Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) v Táboře. DSSS je přímou nástupkyní Dělnické strany, kterou rozpustil NSS (čímž se ještě bude na popud DS zabývat Ústavní soud).

Na samotném zastávání se extremistů by v této souvislosti ještě nemuselo být nic mimořádného, lze jej sledovat u liberálnějších povah, které sice s nadšením, ale bezhlavě jdou do boje za práva kohokoli, čímž mohou mimoděk napomáhat k narušování práv druhých (třeba právo nacistů demonstrovat v romském osídlení narušuje, nejen vyvoláváním strachu, práva Romů). Proti rozpuštění demonstrace Dělnické strany před budovou NSS se ohradila Liga lidských práv, například. I tento postoj je více než diskutabilní, protože není jednoznačné, jestli ti, kteří evidentně chtějí vzít svobodu druhým, mají mít na svobodu projevu automaticky nárok.

Nejvyšší správní soud ve zdůvodnění rozpuštění DS zřetelně sdělil, že i svoboda projevu má své nepřekročitelné mantinely, že v případě šíření nenávisti a vyzývání k násilí na druhých už do budoucna nebude mít možnost odvolávat se na svobodu slova jako na ústavou zaručené právo, protože svými výroky ústavu sama porušuje. Soud v tomto případě rozhodl, že dodržování a ochrana lidských práv menšin jsou důležitější ústavní hodnotou než svoboda projevu. (Podrobněji o tom píšu zde).

×