Podle židovského kalendáře dnes večer začíná patnáctý den měsíce nisanu, který končí zítra západem slunce. Na tento den vždy připadá úplněk. Pondělní večeře po západu slunce zvaná sederová a pak sváteční dny celého následujícího týdne připomínají židům biblické vyjití z Egypta přes Rudé moře a pak po čtyřicetiletém putování sinajskou pouští vstup do zaslíbené země. Vypráví a rituálně se tu znázorňuje příběh, k němuž sice nemáme historickou evidenci, je to však praobrazný příběh znázorňující všelidskou touhu po vysvobození. I v tomto velikonočním vyprávění vnitřní osvobození předchází osvobození politické. Ti z izraelského společenství, kterým vnitřní svoboda chyběla, si stěžovali a vzpomínali na egyptské hrnce masa. Politické osvobození potvrzuje vnitřní svobodu a vytváří pro ní prostor. Vnitřní svoboda sice může žít i v poutech, ale směřuje ke svobodě vnější.

Následující neděle, tedy neděle po prvním jarním úplňku, navazuje na židovský pesach a je to slavnost zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Křesťané se ve druhém století přeli, mají-li slavit své velikonoce společně se židy čtrnáctého (případně patnáctého) dne jarního měsíce nisanu, nebo následující neděli. Nad kvatrodecimány zvítězili „nedělníci,“ kteří vzali v úvahu (ne zcela jednoznačné) časové údaje evangelií, které Ježíšovu popravu na kříži a jeho vzkříšení spojují nejen s židovským svátkem, ale i se dny v týdnu: pátek ukřižování a „třetího dne“ v neděli osvobození z pout smrti.