Cizinci v metropoli
Alena ZemančíkováPíle a někdy až otrocká práce cizinců, kteří žijí v České republice, není dána jejich větší vrozenou pracovitostí, ale zejména tím, že pokud se zde chtějí vůbec prosadit, musejí být maximálně výkonní.
Pro Britský rok na Vltavě jsem natáčela se spisovatelkou Ivou Pekárkovou deset pohledů na Londýn jejíma očima. Setkaly jsem se s různými lidmi různých barev kůže, jazyků, sexuální orientace, životních plánů, vztahů a zájmů. Nahlédla jsem do prostředí, o kterém píše Iva na svém blogu lépe, než bych to po krátké návštěvě uměla já. Cizinci v Londýně, s nimiž jsme se setkala, včetně mé průvodkyně, žijí skromně, někteří velmi skromně, Češi většinou spartánštěji, než by při srovnatelném postavení žili doma.
Život v Londýně je náročný, už pro nesmírnou velikost města, která způsobuje velké ztráty času v městské dopravě. Hodina v metru neznamená nic, z předměstí do města to trvá spíš déle. Cizinec, jenž žije a pracuje v Londýně, snaží se kromě práce ještě vylepšovat svou angličtinu, vzdělávat se ve svém oboru, seznamovat se s jeho širšími, světovými souvislostmi. Mladí Češi v Londýně toto vše dělají, přece když už se rozhodli žít v tak velkém a drahém městě, chtějí tu obstát. Pohodlí mohli mít doma.
Zaujal mě tam příběh jednoho českého zlatnictví v ulici, která je zlatnických obchodů plná, jiné obchody tam nejsou. Pracuje v něm dvaadvacetiletá dívka, kvalifikovaná zlatnice, absolventka střední šperkařské uměleckoprůmyslové školy. Tahle dívka, říkejme jí Romana, po maturitě nabídla své schopnosti jednomu pražskému zlatníkovi. Zaujala ho tím, co dovede, ale i tím, jaká je. Nikoho nehledal, a kdyby mu šlo jenom o peníze, nikoho by nepřijal.
Romanu přijal, zajímala ho. Poslal ji do Londýna, kde vsazovala tři měsíce diamanty do prstenů pro maďarského zlatníka v oné zlatnické ulici jako jeho námezdní síla. Během těch tří měsíců okoukla terén, vylepšila si svou maturitní angličtinu a postupně a tajně založila pro svého pražského zaměstnavatele podnik. Našla prostor, otevřela obchod, v konkurenci vesměs židovských klenotníků začala nabízet nejen zlaté šperky se vsazenými diamanty, ale vlastní šperky výtvarně řešené — byť ne za hranicí komerčního zboží. Romana vyřídila účet v bance, pronájem obchodu, alarm, registraci pobytu.