Takzvaný měnový závazek ČNB začíná ležet v žaludku mnohem více lidem než v oněch posledních více než třech letech. V listopadu 2013, když ČNB s touto podivnou politikou začínala, jsem byl vlastně jediný, kdo na tento hloupý postup vedení ČNB útočil. Po pár týdnech se přidal Miloš Zeman, a to bylo dobře. Nikdo z výkonných politiků se k tomu vlastně nevyjadřuje. Bohuslav Sobotka postup ČNB dokonce podpořil a ministr financí Babiš moudře mlčí, aby na jeho slova došlo. Jako kdyby to byla jen věc vedení ČNB.

To jistě nese za rozhodnutí hlavní odpovědnost. Ve vyspělých západních zemích však nemůže centrální banka o něčem takovém rozhodnout bez alespoň základní konzultace s šéfem vlády nebo ministrem financí, a nejlépe s oběma. To se v tomto případě nestalo, což je špatně.

Český dovoz surovin včetně těch energetických zbytečně podražil o nějakých 8—10 procent, a dnes je ještě nákladnější. Zvýšená cena surovin, včetně potravinářských komodit, průmyslových kovů a energetických surovin se potom promítá do finální ceny zboží vyváženého z České republiky. Není to tedy tak, že intervence ČNB hrají vývozcům jednoznačně do ruky. Nakoupí-li výrobci suroviny, které jsou dražší kvůli silnějšímu euru i dolaru, musí si započítat zvýšené náklady za dovoz surovin  do svých výrobních nákladů. A vývozci musí pracovat s vyšší nákupní cenou zboží nakupovaného od výrobců.

Celé opatření také v zásadě  bránilo rychlejšímu uplatňování dovozu těch nejprogresivnějších výrobních technologií, strojů a zařízení ze zahraničí. Ve svých důsledcích tedy toto opatření České národní banky bránilo vypuknutí skutečné technologické revoluce a robotizace v českém průmyslu. Což je smutné a vládu by to mělo zajímat v první řadě. Právě vláda je totiž odpovědná za hospodářský vývoj a progresivní nárůst příjmů obyvatelstva. Ovšem vládu jako kdyby to nezajímalo, jako by se ztotožňovala s lobby některých vývozců a jako kdyby jí neležel na srdci zájem převážné části českých občanů. Nyní  se snad konečně blíží okamžik, kdy vedení ČNB skoncuje s hloupým měnovým závazkem.

ČNB na celé akci za tři a půl roku vyházela téměř dva biliony korun. Tedy, jinak řečeno, realizace měnového závazku, to znamená nákup eur, směřující k udržení kursu koruny a eura v poměru 27:1, stál zatím daňové poplatníky dva biliony korun. A  co bude dál?

Protože v oběhu jsou dva biliony korun, které byly vytištěny v podstatě na pokrytí této potřeby vedení ČNB, nastane po ukončení intervencí silné kolísání kursu koruny k euru i dolaru. A toto kolísání kursu vývozcům vůbec nezávidím. Jak se  zajistí proti kursovém riziku, když kurs divoce skáče  nahoru a dolů? To pro vývozce není zrovna příjemná vyhlídka.