České děti se výsledkově drží kolem průměru zemí OECD. Vyplývá to alespoň z mezinárodních šetření TIMSS (Trends in International Mathematics and Science Study) a PISA (Programme for International Student Assessment) za rok 2015. Nebylo to klání, kde by každou zemi reprezentovali ti nejlepší. Hodnotil se vzorek všech. V případě TIMSS to jsou žáci 4. ročníků základních škol a jejich výsledky v matematice a přírodovědě, PISA pak hodnotí patnáctileté studenty v matematické, přírodovědné a čtenářské gramotnosti.

Výsledkový průměr OECD není až takový průšvih. Značí, že úroveň vzdělávání je u nás srovnatelná s ostatními ekonomicky rozvinutými zeměmi. Ve všech oblastech hodnocení PISA ale můžeme sledovat u patnáctiletých žáků v roce 2012 zhoršení oproti předchozímu měření, mírně horší výsledky ukázalo také srovnání šetření TIMSS s předchozím měřením v roce 2011 u přírodovědných znalostí a dovedností čtvrťáků. Jedinou oblastí, kde došlo ke zlepšení, byly výsledky českých čtvrťáků v matematice.

Zhoršující se výsledky českých žáků samy o sobě nejsou nikterak potěšujícím závěrem. Studie však odhalily i daleko větší problémy. Ty souvisí s kvalitou vzdělávání v České republice vůbec…

Průměr se nám vzdaluje

Šetření TIMSS se například krom hodnocení výsledků žáků zaměřuje také na jejich zájem o výuku, stejně jako na celkovou spokojenost učitelů. V těchto oblastech na tom české školství není vůbec dobře. Učení české děti nebaví, necítí sounáležitost se svou školou a jen asi třetinu českých žáků vyučuje pedagog, který je „velmi spokojen“ se svým povoláním. Víc než desetinu dětí pak učí „velmi nespokojený“ pedagog.

Krom toho hodnocení TIMSS ukázalo, že české děti mají sice poměrně dobré znalosti, ale postrádají dovednosti. Chybí experimentální výuka a její propojování s každodenním životem.