Vůdce ODS Topolánek měl v roce 2008 vizi, která na něj přišla při jeho návštěvě ve Vietnamu. Říkal, že roku 2010 bude české ekonomice chybět 450 000 pracovních sil, a pokud tuto mezeru nezaplní pracovníci ze zahraničí, zkrachují stovky firem, a tisíce Čechů přijdou o práci. Různé druhy vidin, halucinací a falešných představ má kde kdo, ale většina lidí má dostatek rozumu, aby je nerozšiřovala po světě, zvláště pak v oficiálních projevech.

Současná úřednická vláda se rozhodla zatlačit na úřady práce, aby přestaly vydávat pracovní povolení zahraničním pracovníkům. Samozřejmě jen těm nejméně vzdělaným a kvalifikovaným. Ti ostatní si totiž najdou v pohodě práci i jinde. Navíc při směřování našeho školství do modrozelené industriální fachidiocie budou brzy inteligentní vysokoškoláci pouze z dovozu. Chacharství mimoparlamentního předsedy nejsilnější parlamentní strany si opět našlo další slabou oběť.

Pokus eliminovat zahraniční dělníky vypadá z prvého pragmatického pohledu celkem pochopitelně. Na rozdíl od Topolánkových fantazií dnes máme oficiální nezaměstnanost kolem deseti procent, což znamená, že ta skutečná bude kolem patnácti. To reprezentuje na tři čtvrtě milionu lidí. Naděje, že se nám ji podaří snížit odsunem dvou set tisíc zahraničních dělníků, může uspokojit duši leckterého úředníka, politika, či člověka podobně odtrženého od reality.

Situace je však mnohem komplikovanější. Nejhorší ze všeho je samozřejmě otřesná pozice zahraničních dělníků. Přišli sem na pozvání pravicových ekonomických snílků. Jejich rodiny se zadlužily, aby je mohly poslat za vidinou rychlého zbohatnutí v nekonečně prosperující české ekonomice. Jejich peníze skončily v kapsách zkorumpovaných úředníků a nenasytných pracovních agentur. A když na nich naši podnikatelé dost vydělali, přesvědčili své kamarády z vlády, ať je pošlou domů.