Německý parlament ve středu i ve čtvrtek jednal o rozpočtu na tento rok, v pátek jej bude schvalovat. Vláda připravila návrh s rekordním schodkem osmdesát miliard euro. Schválí-li návrh parlament,  bude v tomto roce každé čtvrté státem vydané euro půjčené. Splácet by se mělo v letech dalších. Vláda se chystá ušetřit hlavně na sociálních výdajích.

Návrh rozpočtu byl ostatními opozičními stranami přijat velmi kriticky. Především nerozhodnost v boji s ekonomickou krizí je po sto padesáti dnech nové vlády vytýkána kancléřce Merkelové (CDU/CSU). Bývalý ministr zahraničních věcí a předseda klubu SPD Steinmeier nazval vládu pro malou rozhodnost „největší nevládní organizací v zemi“.

Napjatý rozpočet německá vláda předkládá v době, kdy se jí příliš nedaří. Na podzim připravený zákon o snížení daňového zatížení byl vládami všech spolkových zemí odmítnut. Proti záměru se ohradili i zemští představitelé samotných koaličních stran. Angela Merkelová sice po tomto zjevném neúspěchu začala váhat, její koaliční partner FDP jí ovšem nedovolil ustoupit. Návrh zákona tak zůstal na stole a vláda ztratila důvěru jak zemských vlád, tak i měst a obcí.

Zdánlivě nevinně pak začal další skandál. V diskuzi o zvyšování podpory v nezaměstnanosti prohlásil německý ministr zahraničních věcí a předseda koaliční FDP Guido Westerwelle, že dalším navyšováním by Německo vyrazilo na cestu k pozdně římské dekadenci. Rozčilení opozice, odborů i společnosti bylo enormní a stále setrvává. Angela Merkelová se od jeho projevu distancovala, Westerwelle sám byl v jiné debatě nazván oslem.

Na jeho obranu je třeba říci, že v Německu, kde nejsou stanoveny minimální mzdy zákonem, jak je tomu ve zbytku Evropy, je podpora v nezaměstnanosti díky poklesu platů v posledních letech vyšší než odměna za špatně placenou práci. Že se některým lidem za takových podmínek pracovat nevyplatí, je nasnadě. Problém by sice vyřešilo stanovení minimální mzdy nad hranici podpory, liberální FDP, podezřelá ze spojení s významnými německými podniky, však sociálním cítěním nehýří a stanovení minimální mzdy odmítá. Média si proto v tomto týdnu vychutnala, že Guido Westerwelle na své zahraniční cesty bere kromě svého přítele i eskortu jemu spřízněných obchodníků.

Angela Merkelová a její strana, v minulém období zvyklá na stabilitu velké koalice, tedy zažívá těžké časy. Ráda by prosadila politiku, kterou by s německými sociálními demokraty (SPD) jako koaličním partnerem nikdy prosadit nemohla. Na druhou stranu, s ohledem na klesající oblíbenost vlády je jasné, že její vláda s FDP může vzít rychlý konec. Rozhodující bude nejen hlasování o rozpočtu, ale také zemské volby v severním Porýní-Vestfálsku, kde ještě před časem CDU a FDP zamýšlely koalici. Podle posledních volebních průzkumů však obě strany zaznamenávají strmý propad.

Na svou příležitost čeká i SPD, která je podle všeho v případě současné vlády ochotna vytvořit s CDU/CSU velkou koalici jaká vládla v Německu do voleb.