V roce 1964 byla píseň We Shall Overcome jednou z hymen hnutí za občanská práva v USA. Písničkáři Petu Seegerovi si tehdy stěžoval jeden jeho dřívější přítel z radikálních kruhů: „We shall overcome? Tomu říkáte revoluční píseň? To je pořád some day, so-o-me day. Takhle už se to říká dva tisíce let.“

Když pak tuto kritiku Seeger popisoval jedné své černošské přítelkyni v Atlantě, ta mu odpověděla tak, že kdyby se místo „some day“ zpívalo „next week“, bylo by to trochu nerealistické. „A navíc — a co bychom zpívali ten týden potom?“ Česká verze písně, „Jednou budem dál“ od Spirituál Kvintetu, se zase stala jedním z ústředních popěvků sametové revoluce v roce 1989, znovu to neurčité, spirituální „Jednou“…

Podobně do budoucnosti se napíná i havlovské heslo „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ Z časového hlediska jej lze chápat dvěma způsoby. Jednak jako heslo konkrétní revoluční situace, kdy je lež a nenávist reprezentována konkrétním komunistickým režimem a proti které stojí vzbouřený národ jako představitel opačných ideálů. Pokud byla lež jedinou oporou politicky vyprázdněného normalizačního režimu, potom byla dualita „život v pravdě“ proti „životu ve lži“ dualitou jak morální, tak i politickou.