Podcasty DR: Sametové rejdění ovládlo vzpomínání na 17. listopad

Matěj Moravanský

Připomínka 17. listopadu se dnes nese v karnevalovém duchu, přitom dříve byla také příležitostí ke kritické reflexi. S historičkou Veronikou Pehe jsme v další epizodě Podcastu DR hovořili o vzpomínání na sametovou revoluci a „devadesátky“.

O proměně vnímání sametové revoluce a způsobu, jímž ji připomínáme 17. listopad, hovořil Matěj Moravanský s historičkou Veronikou Pehe. Foto DR

Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva — 17. listopad — patří k nejvýznamnějším svátkům naší současnosti. „V posledních letech jsou akce na Národní třídě spíše takovým sametovým rejděním,“ říká Veronika Pehe, historička z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, v nové epizodě Podcastu DR. Poukazuje tím na rostoucí množství karnevalových a festivalových prvků, které lze na připomínkových akcích potkat.

Podle Veroniky Pehe organizátoři akcí na Národní třídě v Praze vyzdvihují především represe režimu nebo nedostatek konzumního zboží. „Na Korzu národní lze potkat lidi převlečené za StBáky a přehrávají se různé normalizační scény, například čekání ve frontách na banány,“ zmiňuje Pehe. Dodává, že připomínky sametové revoluce měly už v prvních letech také kritický obsah.

„Hned během prvního výročí přišli studenti s termínem ‚ukradená revoluce‘, a při desátém výročí vydali studentští vůdci výzvu ‚Děkujeme, odejděte‘, namířenou proti spojení Miloše Zemana a Václava Klause v rámci opoziční smlouvy,“ říká v podcastu Pehe.

Do pozadí kultury vzpomínání se podle Pehe přesunul antifašistický étos 17. listopadu, spojený s událostmi roku 1939 a odporem české veřejnosti proti nacistické okupaci. Tento prvek se sice často zmiňuje, ale tvůrci vzpomínkové kultury ho dále nerozvíjejí.

Vzpomínání obvykle opomíjí, co následovalo po listopadu 1989. Často pak vnímáme současnost jako přirozený stav, do kterého jsme se po 17. listopadu 1989 vrátili. Pehe však připomíná, že mnoho jevů, které pokládáme za „přírodou dané“, mají svůj původ právě v devadesátých letech.

Jde například o vnímání podnikání jako jediného motoru ekonomiky nebo vlastnického bydlení jako ideální formy bydlení vůbec. „Úkolem historičky je ukazovat, jaké možnosti historičtí aktéři a aktérky měli, a zdůraznit, že byly i alternativní cesty, kudy se vývoj mohl ubírat,“ říká Pehe.

Právě v připomínkách nejrůznějších alternativ tehdejší doby — od myšlenky demokracie na pracovišti přes anarchistické či squatterské hnutí až po hnutí ekologické — vidí Pehe možnosti, jak kriticky nahlížet na naši současnost i budoucnost.

Jakou kulturu vzpomínání na události 17. listopadu a následná devadesátá léta vytváříme? Co si připomínáme a co naopak vynecháváme? I na tyto otázky jsme se ptali historičky Veroniky Pehe v nové epizodě našeho podcastu.

×

Podcasty DR můžete každý týden odebírat a ohodnotit na Spotify, Apple Podcasts a dalších podcastových platformách.