Ochranný Svaz Autorský se rozhodl, že mu budeme platit ještě víc než doposud. A jak se rozhodl, tak se také stane. Sněmovní návrh Petra Gazdíka, jenž měl zastropovat poplatky, které tato nikým nevolená, soukromá organizace denně tahá z našich kapes, neprošel. Když máte, tak jako OSA, miliardový rozpočet, z jehož využití se nemusíte nikomu zpovídat, lobbying ve sněmovně se zřejmě dělá skvěle.

Poplatky jsou z principu neobhajitelné

Obhajoba aktuálního znění zákona na sněmovním výboru byla přitom vyloženě surrealistická. Obzvláště pobavil kytarista Andršt, který prohlásil: „Když jdu hrát, nikdo mi neurčuje, kolik peněz si smím vzít.“

Pan Andršt je zřejmě zvyklý ze své umělecké praxe na to, že někde pět minut hraje a zbytek dne chodí po městě a krade nic netušícím kolemjdoucím peníze, protože existuje jistá možnost, že mohli slyšet jeho produkci. Bez ohledu na to, zda ji skutečně slyšeli a zda ji vůbec slyšet chtěli. Kdo ho při vybírání kapes chytí a ohradí se, tomu začne vyhrožovat soudem, protože nikdo mu přece nemůže nakazovat, kolik peněz si za svoji produkci smí vzít!