Jak je to se zlem
Zdeněk BártaJe-li normální člověk vystaven extrémním podmínkám, může se velmi snadno změnit, jeho stinné stránky vyplují na povrch. Anebo může také jen nečinně přihlížet zlu kolem sebe.
Před čtyřiceti dvěma roky (16. března 1968) se dopustili vojáci 23. pěší divize Americal U.S. Army ve vesnici My Lai ve Vietnamu masové vraždy asi pěti set neozbrojených vietnamských civilistů, hlavně žen a dětí. Před smrtí byly některé oběti znásilněny a mučeny. Jednalo se o největší známý vojenský zločin amerických vojsk v době války ve Vietnamu.
Pouze tříčlenná posádka jednoho amerického vrtulníku se běsnění ostatních vojáků dokázala postavit. S vrtulníkem přistála mezi prchající vesničany a americké vojáky a s nasazením vlastního života zachránila asi desítku vesničanů. Dva byli za to v roce 1998 vyznamenáni nejvyšším vyznamenáním za statečnost v boji. Třetí zemřel ve Vietnamu necelý měsíc po masakru.
Tato událost se stala díky médiím jedním z nejznámějších obrazů války ve Vietnamu. Poté, co v listopadu 1969 zveřejnil hrozivá fakta o masakru americký investigativní novinář Seymour Hersh (mj. se zasloužil o odhalení aféry Watergate), ještě zesílil po celém světě již tak silný odpor k této válce.
Masakr byl přitom jen jedním z mnoha, kterých se během války dopustily obě strany. Znamenal však pro mnoho lidí šok z toho, že i vojáci demokratických zemí jsou schopni dopustit se těch nejbrutálnějších válečných zločinů.