Pokora před společnou budoucností
Petr BittnerObávaný norský socialismus umí zhmotňovat futuristické sny. Jedním z nich je i Bjørnsletta schole, první pasivní škola v Oslu. Její areál je uměleckým dílem s emancipačním přesahem: žít v rovnostářské společnosti neznamená žít nesvobodně.
Základní škola Bjørnsletta je první pasivní škola v norském Oslu. Škola vyrostla v roce 2014 v rámci desetiletého projektu FutureBuilt. Jeho cílem je zrealizovat za jedinou dekádu 50 progresivních urbanistických projektů s co možná nejnižšími emisemi skleníkových plynů.
Jakkoli zní takový plán dost směle na pětimilionovou zemi, těsně za polovinou projektu se dočkalo realizace už 80 procent staveb.
Inu, obávaná norská byrokracie jako by se uměla s produktivním trhem kamarádit tak, že by se z toho nejednomu Svobodnému protočily panenky.
V atriu školy je zavěšený impozantní spirálovitý lustr z dílny Bereta Aksnese a Vegarda Moena. Je tvořený 792 krystaly, což odpovídá kapacitě školy. Každý z krystalů reprezentuje jedno z dětí, které tu studují. A každý z nově příchozích dostane svůj osobní krystal i s výkladem celé symboliky.
Otevírající se spirála krystalků sděluje, že jakkoli září každé z dětí samo, cesta skutečného pokroku vede jedině skrze jejich vzájemnost, spolupráci a solidaritu. Každá sebeblyštivější individualita získává svůj smysl až ve chvíli, kdy je schopná napřít svůj potenciál k spolupráci s ostatními. Být svůj neznamená být odcizeným odštěpkem.
V podlaze pod lustrem se rozprostírá obrys prasvětadílu Pangey z vulkanického kamene místního kopce Ullernåsen. Z Pangey v podlaze vedou dvě osy do prostoru atria — vertikální a horizontální: