Pro někoho je sametová revoluce v první řadě vítězstvím svobody, pro jiné triumfem konzumerismu. Pro někoho představuje listopad vítězství alternativy nabízené disentem, pro jiné pak symbolizuje odvrat od komunismu směrem k neoliberálním ekonomickým vizím.

V obecném diskurzu dokonce často převládá víra, že listopad 1989 znamenal prohru socialismu. Že tomu tak zdaleka nemusí být, se pokusila doložit i včerejší konference: "1989: Nedokončený projekt. Levicová paměť devětaosmdesátého". Tu organizovala na půdě Poslanecké sněmovny Masarykova demokratická akademie, občanské sdružení spjaté se sociální demokracií.

Podle jednoho z garantů konference, místopředsedy poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka, listopadové události nikdo do hloubky neanalyzoval a dvacáté výročí tak bylo promarněnou příležitostí. Včerejší akce byla vedena snahou mezeru překlenout.

Podle filosofa Barši měla sametové revoluce utopické rysy. Železná opona zásadně přispěla k idealizaci Západu, je ji možné vnímat jako plátno, na které se projektovaly tužby lidí. K západu se upínali jak sociálně smýšlející intelektuálové, pro něž byl vzorem skandinávský model, tak neoliberálové obdivující Reagana a Thatcherovou. Západ byl tedy vzorem jak konzumním, tak ideovým.

Vidina dohnání západní společnosti sehrála klíčovou roli i v devadesátých letech, kdy se vstup do NATO a Evropské unie stal mantrou levé i pravé části politického spektra; samozřejmě s výjimkou komunistů. Teprve po vstupu do EU se Česká republika definitivně stala součástí západního světa a s tím přišly i spory o to, jak pokračovat dál.

Zjistilo se, že ani západ není schopen nabídnout nějakou univerzální pravdu. Pravice a levice se začaly výrazněji odlišovat, což Barša hodnotí kladně, neboť politický a ideový pluralismus je základním předpokladem svobodné společnosti. Podle něj je tento stav zdravější než doba, kdy se ČSSD i ODS shodovaly na základních politických prioritách a Miloš Zeman se v zahraniční politice prezentoval jako bytostný neokonzervativec.

Právě budoucímu směřování české a evropské levice se věnovala poslední část konference. Zatímco Lubomír Zaorálek vidí úlohu sociální demokracie v hledání rovnováhy mezi svobodou a rovností, filosof Erazim Kohák pak vyzval k omezení tradiční levicové dikce, jež podle něj apriori vyvolává v mladé generaci odpor.

Základními principy současných socialistů by se podle Koháka měla stát snaha o udržitelný život, základní sociální spravedlnost a úsilí o mír chápaný jako základ lidského soužití, nikoli jen dočasné příměří pod křídly některé z velmocí.