Již několik prvních otázek dlouholetého novináře z Respektu prozrazuje, jak odlišný myšlenkový terén oba aktéři rozhovoru obývají.

Zatímco Vladimír Špidla chce uvažovat nad ideovou výbavou, programatikou, strategií a možnostmi sociálně-demokratického hnutí u nás, a to přinejmenším ve středoevropském kontextu, tak Marek Švehla se jej v úvodu rozhovoru opakovaně ptá na incident, který se odehrál na plese v Teplicích, kde jeden z funkcionářů ČSSD údajně bezdůvodně ztloukl — za přihlížení předsedy severočeské buňky ČSSD — člověka. Dokonce mu chce i  naznačit, že ČSSD je strana, jejíž členové se obviňují z vydírání a výhrůžek.

Vladimír Špidla si tradičně povrchní vnímání situace uvnitř sociálnědemokratické strany vnutit nenechá. „Nezaznamenal jsem, že by něco podobného bylo v jižních Čechách nebo na Českomoravské vrchovině. Není to tedy určující nálada v sociální demokracii a opravdu nemůžete chtít po člověku, který se po pěti letech vrátil ze zahraničí, aby se specificky zabýval problémy jedné krajské organizace.“

Marek Švehla se Špidly v rozhovoru často neptá, aby se něco dozvěděl, nýbrž, aby si potvrdil, co dávno ví. Takovým příkladem je i série otázek, které mají ilustrovat tezi, že sociální demokracie se dopustila hanebnosti, když se jí podařilo vyjádřit nedůvěru pravicové vládě v době našeho předsednictví v EU.

Vladimír Špidla konstatuje, že Česká republika nebyla první zemí v EU, kde vláda padla v průběhu předsednictví. „Jsme asi třetí případ. Takže to je něco, s čím je evropská politika zvyklá pracovat. Je samozřejmě důležité posoudit, jaké důvody konkrétně politicky vedly k tomuto rozhodnutí. A ty důvody pro sociální demokracii nebyly malé, nebyly nízké,“ uvádí Špidla.

Podstatou rozhovoru je ale Špidlova obhajoba sociálně-demokratické ideje sociálního a důchodového systému. Tvrdí například, že daňová reforma Topolánkovy vlády zasadila veřejným financím poměrně velikou ránu, snížení rozpočtových příjmů odhaduje na čtyřicet miliard. „ODS systematicky oslabuje veřejné příjmy, a potom pod záminkou nedostatku veřejných příjmů vytváří další a další škrty. Plán snížit platy učitelů nepochybně znamenal omezení veřejných služeb,“ tvrdí rezolutně Špidla.

Na otázku, zda by Češi žijící si nad poměry, kdy více utrácejí, než si vydělají, měli sáhnout k jistému omezení principu solidarity, který dle novináře Respektu není možné udržet, Špidla říká: „Pokud jde o náklady na důchody a na sociální ochranu, tak Česká republika patří k evropským zemím, kde jsou tyto náklady nejnižší. Na důchody dáváme přibližně 8 procent, Poláci 12 procent. Čili naše veřejné rozpočty nejsou přetíženy náklady na sociální ochranu — ty u nás tvoří tak 19 procent, za námi je Portugalsko, Estonsko, Litva, možná i Rumunsko, to si nepamatuji."

Přitom se Špidla důsledně konfrontuje s východiskem neoliberálního přístupu k veřejným rozpočtům: „...je potřeba výrazná rekonstrukce veřejných rozpočtů, a to jak na příjmové, tak výdajové straně. Nikdy jsem ale neviděl podstatnou debatu, která by se zabývala jinými otázkami, než jak využít a omezit sociální a solidární systém. Viděl jste třeba nějakou vážnou debatu o tom, jak lépe zadávat veřejné zakázky? Ne.“

Špidla pokračuje: „Z mého hlediska je stabilita veřejného rozpočtu podmínkou sine qua non pro fungování evropského sociálního státu. I sociálního státu v České republice. Považuji sociální stát za největší civilizační výdobytek moderní doby a považuji za nutné, aby výdaje byly dlouhodobě v rovnováze, aby byly stabilizované.“

Rozhovor tak bezděčně skýtá zprávu především o tom, jak tragicky malý prostor má v českých médiích Špidlovo stanovisko, které na redaktora Respektu působí jako radikální alternativa, zatímco v západní Evropě je v podstatě konformní částí mainstreamu.