Jsem si jistější než dřív, že solidarita je naší hlavní zbraní. Některá hesla a slogany můžou časem znít jako klišé. Ale nejsou. Třeba zrovna tohle.

Ty poslední dny byly docela hektické. Než to člověk opakovaně všechno na Policii ČR vysvětlí, tak to zabere nějaký čas, pak taky všechny rozhovory do médií, a přitom práce stojí, děti potřebují dostat oběd v jedenáct a pak přečíst pohádku a zazpívat, barva na výloze je tak úplně nezajímá a číst díkybohyni neumí.

Na Facebooku skáčou upozornění před očima, člověk na chvilku zažije, jak se asi cítí Feri nebo Cerman.

Únava se postupně střádá. Někdy v pátek v poledne jsem si uvědomila, že jsem se vlastně dva dny nestihla najíst. Příjemné to teda samozřejmě nebylo, nikomu bych to nepřála.