Kontinuita demokratické levice

Patrik Eichler

Přes silnou tradici demokratické levice zvítězila po roce 1989 ideologie neoliberalismu. Existovala tehdy možnost vývoje k demokratickému socialismu?

„Stručně shrnuto, představují vnitřní dějiny komunistického hnutí v naší zemi především boj dvou strategik — doktrinářské strategie a strategie tvořivé. Tento pravý obsah sváru revoluční praxe s praxí oportunistickou a byrokratickou by neměl být ničím znejasňován,“ napsal v lednu 1968 do brněnského Indexu Jaroslav Šabata.

O rok později pak v pražských Listech Petr Pithart doplnil: „Levici určovala v politice odjakživa snaha měnit daný stav obecných věcí, a to nikoli návratem k tomu, co už bylo. Pravice pak vždycky chtěla udržet status quo, někdy dokonce usilovala o návrat starých poměrů.“ V tomto duchu se k tradici levicově-demokratického myšlení v českém prostředí obracela konference „1989: Nedokončený projekt. Levicová paměť devětaosmdesátého“, která se včera, v pondělí 30. listopadu 2009, konala v pražském sídle Poslanecké sněmovny PČR.

Pro účastníky konference a tím následně i pro širší veřejnost jsme v Masarykově demokratické akademii připravili výběr asi deseti textů vzniklých v rozmezí let 1968—1996. Zvažovali jsme, zda na úvod nezařadit vybrané pasáže z Demokratického manifestu Ferdinanda Peroutky (New York 1959, naposledy pak Doplněk, Brno 2000), který vymezoval rozdíly mezi socialismem a komunismem - „socialismus chce pomáhat ihned, komunismus až po nastolení své samovlády“, „ne sociální ideje, nýbrž politický systém odlišuje komunismus od ostatního socialismu“ - a vyzýval k formulaci (levicově-)demokratické politiky. Připravit reprezentativní výtah z více než sto stran jeho textu ale nebylo v našich silách.

Svůj výběr tak logicky začínáme Akčním programem KSČ z dubna 1968. Ten byl sice již v okamžiku svého zveřejnění označován jako zastaralý — šlo pochopitelně o výsledek vnitrostranických kompromisů — zároveň ale v dobovém jazyce hovořil o hluboké společenské, strukturní, hospodářské i česko-slovenské, krizi. Jeho součástí byly jak aktuální diskuse o postavení Národní fronty v politickém systému ČSSR, tak i některé problematické momenty fungování československé společnosti, např. artikulovaná potřeba diverzifikace mezd.

×