Vycházíme z přesvědčení, že Kanada dnes čelí nejhorší krizi za poslední dobu.

Prohlubující se chudoba a nerovnost zošklivují tvář současnosti. Komise pravdy a usmíření odhalila hrozné krutosti páchané v nedávné kanadské minulosti. A náš podíl na změně klimatu je zločinem, jehož se dopouštíme na budoucnosti celého lidstva.

Jmenované skutečnosti jsou o to znepokojivější, že se tak ostře příčí našim deklarovaným hodnotám: úctě k právům původních obyvatel, internacionalismu, lidským právům, pluralitě a ekologické odpovědnosti.

Kanada takovým místem dnes není — ale mohla by být.

Mohli bychom žít v zemi zásobované čistě obnovitelnou energií, protkané všeobecně dostupnou veřejnou dopravou. Práce i příležitosti plynoucí z takto koncipované ekonomické transformace by mohly systematicky eliminovat rasové a genderové nerovnosti. Nejrychleji rostoucím sektorem ekonomiky by se mohla stát péče: o planetu a o lidi. Mnohem větší množství lidí by mohlo mít vyšší mzdy, kratší pracovní dobu, a tudíž i dostatek volného času na své blízké a život ve svých komunitách.

Na tak hlubokou proměnu nám nezbývá mnoho času. Klimatologové nás poučují, že žijeme v posledním desetiletí, v němž můžeme podniknout rázné akce, máme-li odvrátit katastrofické změny klimatu. To znamená, že malé krůčky už nestačí. Musíme skočit.

Odrazit se ke skoku je nutné od uznání nezadatelných práv a nároků původních správců naší země. Když šlo o to bránit řeky, pobřeží, lesy a půdu před průmyslem utrženým z řetězu, původní obyvatelé stáli vždy v první řadě. Můžeme jim za to jen děkovat. A k narovnání našich vztahů bychom měli přispět i plným uplatněním Deklarace OSN o právech původních obyvatel.

V duchu smluv s původními národy, jež tvoří právní základ kanadské státnosti a zavazují nás ke společnému sdílení naší země, „dokud Slunce nevyhasne, tráva bude růst a řeky potečou“, žádáme přechod ke zdrojům energie, které mohou sloužit trvale, nevyčerpají se a nezamořují zem jedy. Technologický pokrok poslední doby přiblížil uskutečnění takového snu nadosah. Nejnovější výzkumy dokládají, že už za dvacet let můžeme veškerou elektřinu získávat z obnovitelných zdrojů; a do roku 2050 může být naše ekonomika plně bezodpadová.

Požadujeme, aby taková transformace začala hned.

Už ničím nelze omlouvat výstavbu dalších projektů, které by nás na několik příštích desetiletí uvázaly k těžbě fosilních paliv. Železné pravidlo pro rozvoj energetiky by propříště mělo znít: pokud byste to nechtěli za svým domem, nepatří to za ničí. To platí pro ropovody a plynovody, frakování plynu z břidlic v Novém Brunšviku, Quebecku i v Britské Kolumbii, ropné terminály na pobřežích, ale také pro těžební projekty kanadských korporací kdekoli po světě.