V málokteré zemi najdeme tak výraznou osobnost, jakou se pro naši kulturu stal Pavel Dostál. Tento sociálnědemokratický politik si získal podporu napříč politickým spektrem i veřejností.

Jeho životní příběh se pochopitelně nezačal psát v 90. letech. Narodil se 25. února 1943 v Olomouci, kde v 60. letech založil soubor Skumafka, který tvořil centrum mnoha kontroverzních představení.

Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 se Pavel Dostál stal jednou z důležitých postav Rádia Ječmínek, jež proslulo svým protisovětským vysíláním. Na tomto základě byl vyloučen z KSČ, do níž vstoupil o šest let dříve, a až do pádu komunistického režimu byl nucen pracovat v dělnických profesích. Pod jinými jmény však styky s divadelnictvím udržoval nadále.

Po roce 1989 vstoupil do politiky a ve volbách v červnu 1990 byl zvolen za Občanské fórum členem Federálního shromáždění. OF ovšem nemohlo mít dlouhého trvání, a tak se Dostál začal organizovat v nově vzniklém Klubu poslanců sociálnědemokratické orientace, načež v roce 1991 vstoupil do ČSSD.

V polovině 90. let se jeden čas živil i jako komentátor deníku Právo, od roku 1996 však usedl do lavic Poslanecké sněmovny. Z té doby pocházejí Dostálovy legendární spory s předsedou republikánů Miroslavem Sládkem, kterého dokázal v debatách vždy porazit svým důvtipem a přímočarostí.

Když byl v roce 1998 prezidentem Havlem jmenován ministrem kultury, něco jako by ožilo. Ve „vládě sebevrahů“ se náhle ocitl člověk, který dokázal politickým rozhodnutím vdechnout lidskost a pokoru. I proto se stal Pavel Dostál respektovanou osobností u celé řady představitelů české kultury, kteří vnímali, že v čele resortu stojí jeden z nich.

Zůstává velkou devízou sociální demokracie, že nejlepší ministr kultury polistopadové éry vzešel právě z jejích řad.

Před deseti lety odešla osobnost, ze které vždy vyzařovala jakási aura otevřenosti a přátelskosti, osobnost, která dokázala spojovat.

Než začaly letní prázdniny, těžce nemocný Pavel Dostál se ještě vypravil na jednání Poslanecké sněmovny, aby se zúčastnil schválení církevního zákona, jehož předkladatelem bylo jeho ministerstvo.

S kolegy se rozloučil nezapomenutelným způsobem — všem popřál štěstí do nadcházejících voleb, kdyby se už náhodou neviděli.

Boj s rakovinou slinivky břišní prohrál čtyřiadvacátého července 2005, přesně na den dva měsíce poté, co se ve strašnickém krematoriu rozloučil se svou dobrou přítelkyní, slavnou herečkou Stellou Zázvorkovou.

Ve věku dvaašedesáti let odešel člověk, jehož mimořádný a nepostradatelný charakter bychom si neměli přestat připomínat.