Nepochopitelné české vesnice

Alena Zemančíková

Film Böhmische Dörfer — Česká vesnice hledá příčiny úpadku českého pohraničí v poválečném odsunu Němců. Taková perspektiva je však zavádějící a není hodná svého žánru.

Palmström reist mit einem Herrn von Korf in ein sogenanntes böhmisches Dorf. Unverständlich bleibt ihm alles dort… (Christian Morgenstern)

Asociace Film a sociologie podněcuje dokumentární filmy se závažnými společenskými tématy. Jeden z posledních vznikl ve spolupráci s Jana Cisar Filmrpoduktion, jmenuje se Česká vesnice (Böhmische Dörfer) a zabývá se problematikou odsunu Němců z českého pohraničí (či spíše jeho následky).

Vzhledem k tomu, že ho natočili němečtí tvůrci, režisér a kameraman Peter Zach a dramaturgyně a producentka Jana Cisar, zajímal mě jejich pohled poté, co se už zhruba dvacet let o této dějinné události diskutuje. A musím rovnou na začátku říci, že jsem čekala vykročení z obehraných stereotypů a posunutí tématu trochu dál za ukazování zpustlosti českých vesnic a duchovní bídy jejich obyvatel. Takhle jsem v 90. letech prožívala skutečnost svého kraje — ale od té doby se mnoho změnilo.

Dokument byl natočen v dlouhém časovém úseku, někteří jeho aktéři — jako například spisovatelka Lenka Reinerová, americký filmař Samuel Fuller, a myslím, že i autorčina babička, jedna z ústředních postav — už nežijí. Nutno říci, že autoři se snažili ve filmu zaznamenat nejen nostalgii nad spořádaností a dobrým hospodařením vyhnaných Němců (vzpomínám si na šok z prvních cyklistických návštěv bavorských vesnic za hranicí), ale i připomenout jejich vinu, že přijali mýtus o vlastní nadřazenosti nad českým obyvatelstvem.

V tomto smyslu byla pro mě objevná pasáž o poslední bitvě v této oblasti na konci Druhé světové války a dokumentárním natáčení tehdy vojáka americké ardmády Samuela Fullera. Sedmého května 1945 obsadily jednotky jeho 16. pluku město Sokolov a nalezly zde několik desítek zubožených sovětských zajatců v opuštěném zajateckém táboře na dnešním sídlišti Vítězná.

Zde natočil Samuel Fuller na svou 16 mm kameru Bell&Howell, kterou mu zaslala matka, svůj první film — podmínky v táboře, desítky mrtvol v táborové márnici, pohřební průvod městem a pohřeb zajatců na vršku za městem. Otřesné záběry, které se staly základem polodokumentárního filmu Falkenau — Vision de l’impossible (Falkenau — Vize nemožného), jenž Fuller natočil spolu s režisérem Emilem Weissem roku 1988, měly vliv na Fullerovu celoživotní tvorbu.

×