Jaderná energie je naše staronová naděje. Naděje na zatím nekončící mejdan spotřeby elektrické energie. Naděje České republiky na to stát se, slovy navržené energetické koncepce státu, „regionálním šampionem v oblasti energetiky“. Co stojí vstupenka na mejdan? A na kolik vyjde převlek šampiona?

Začněme penězi. Dostavět další bloky stávajících jaderných elektráren nebude laciné. Postavit JE Temelín do současné podoby stálo přibližně sto pět miliard korun. K tomu je třeba přičíst ještě náklady na údržbu, provoz, skladování a odstranění jaderného odpadu. Odhadem JE Temelín zatím stála něco přes dvojnásobek počáteční investice. Investice se může, a nemusí vyplatit. Ve hře je více faktorů. Cena elektrické energie, cena vstupů a otázka, jak poruchová elektrárna bude.

Ovšem peníze nejsou všechno. Moudrost platící pro jaderné elektrárny dvojnásob. Poučit se můžeme u našeho německého souseda. Ano, řeč bude o tom, co se v souvislosti s výstavbou jaderných elektráren zmiňuje okrajově. O odpadu.

V SRN existuje v současné době osmnáct funkčních jaderných elektráren, které produkují okolo čtyři sta padesáti tun radioaktivního odpadu ročně. S tímto odpadem je třeba velmi opatrně nakládat. A o to se Němci marně pokouší již přes čtyřicet let. Do jednoho z nejvýznamnějších úložišť (ASSE II), jehož bezpečnost byla odhadována na několik milionů let, zatéká. V blízkosti 130 000 sudů s radioaktivním odpadem se objevil radiací kontaminovaný solný louh. Na to, jak se tam dostal, nenašel odpověď ani ministr životního prostředí minulé německé vlády Sigmar Gabriel.

Německá veřejnost, jaderným odpadem daleko více zneklidněná než ukolébavkou ČEZu uspaná česká, zpanikařila a požaduje sanaci úložiště. Řešení zalít úložiště vodou a nechat ho být u veřejnosti neprošlo. Proto bude všech 130 000 sudů z úložiště vyzvednuto a uloženo jinde. Kde? Úložiště jaderného odpadu Morsleben (z doby DDR), kde je uloženo cca 40 000 m3 radioaktivního odpadu bude v nejbližší době uzavřeno. Důvodem je opět bezpečnost. Sudy v úložišti se během skladování poškodily, tekutý odpad se roztekl kam mohl a do toho všeho proniká voda. Gorleben, původně projektovaný jako centrum pro znovuvyužití vyhořelého paliva a dnes fungující jako mezisklad úložiště, pojmout tak velké množství odpadu prostě nemůže. Navíc i Gorleben má potíže. Žádná další vhodná úložiště Německo nemá.

I z těchto důvodů se SPD a zelení před šesti lety ve vládní koalici dohodli postupně všechny jaderné elektrárny uzavřít. A i proto nová německá vláda CDU a FDP tento záměr zatím nezrušila. Navíc problém s odpadem se netýká jen Německa. Dobře to ví i nový evropský komisař Günther Oettinger, který vyzval k řešení otázky dlouhodobého uskladnění radioaktivního odpadu v celé Evropě.

V České republice si tyto signály vysvětlují jinak. Bláhovým Němcům, kteří svoje jaderné elektrárny „bůh ví proč“ odstavují, se chystá ČEZ z jádra získanou energii dovážet. Vyrábět ji bude u nás, v zemi, kde se o radioaktivním odpadu moc nemluví, všichni zato slyší na možnost stát se „šampionem“. ČEZ proto utratí miliardy korun za výstavbu nových bloků a možná i jaderných úložišť.

Že to bude vedle vynaložených financí znamenat i navýšení produkce radioaktivního odpadu a zvýšení rizika jaderné havárie, o tom se buď mlčí, nebo se to banalizuje. Řešit však klimatické změny, znečištění atmosféry a rostoucí spotřebu umocňováním jiného, bezprostředního a daleko hmatatelnějšího rizika je bezohlednost. Řešení klimatických změn se bez úspor ve spotřebě elektrické energie prostě neobejde. Bláhová je naděje, že narůstající spotřebu je možné ukojit donekonečna a že jádro je jako „bezemisní“ zdroj poukazem na lepší zítřky.

Naplní-li se plány navrhované energetické koncepce, co České republice zůstane? Onen hrdý převlek šampiona — možnost vyrábět elektřinu pro celou střední Evropu — a odpady z této produkce. Proč oni si vlastně ti Němci elektřinu raději dovezou a svoje jaderné elektrárny pustí k ledu?