Měření různým metrem a pokrytectví ovšem situaci značně komplikují. Třeba taková Indie, která Smlouvu o nešíření jaderných zbraní nikdy nepodepsala, neumožňuje přístup MAAE to většiny svých jaderných komplexů, vlastní a testovala jaderné zbraně - a přesto tam mohou koncerny z Francie, Ruska, USA, Koreje a Kanady vyvážet jaderné technologie. Na druhé straně Izrael, který smlouvu také nepodepsal, jaderné zbraně evidentně vyvinul a staví. Na třetí straně Írán, který smlouvu podepsal, mezinárodní inspekce umožňuje, jaderné zbraně nevlastní (a není k nim ani blízko), a přece se stal středem pozornosti a mezinárodního tlaku.

Další členské státy Smlouvy o nešíření, jako je Rusko, USA, Francie nebo Británie, ignorují klíčový závazek, který ze smlouvy vyplývá vůči nim samotným (a je předpokladem vyváženosti smlouvy) - tedy že stávající jaderné arzenály budou zcela zlikvidovány.

To vše se odehrává za stavu schizofrenie mnoha průmyslových zemí, které na jedné straně podporují rozvoj jaderné energetiky a vývoz technologií a materiálů, na straně druhé se oprávněně bojí jejich zneužití (mnoho technologií i jaderných materiálů je totiž identických jak v civilním, tak vojenském jaderném průmyslu).

Čímž se íránského jaderného programu nezastávám, naopak - měl by se ukončit, ale stejně tak by se měl ukončit i v ostatních zemích.