Německé církevní skandály

Jiří Silný

Dva německé skandály ukazují, jak je také možné reagovat na vlastní pochybení nebo na nedostatky v organizaci, jakou je  katolická církev.

V Německu se právě veřejně diskutuje o dvou skandálech, které se týkají dvou největších církví — evangelické a katolické.

V evangelickém případě se jedná o Margot Kässmannovou, donedávna biskupku evangelické zemské církve v Dolním Sasku a předsedkyni Rady Evangelické církve v Německu, tedy nejvyšší představitelku dvaceti pěti milionů německých evangelíků. Tuto funkci zastávala od října loňského roku jako vůbec první žena, která je, jak se v médiích stále znovu zdůrazňuje, navíc rozvedená (jakoby to, že je žena nebylo dost zlé), ale na druhou stranu má čtyři děti a překonala rakovinu, to zase mluví v tom podivném mediálním světě v její prospěch. Nejvíc kontroverzí ale vždycky působila svými politickými názory jako je například důsledná kritika německého vojenského angažmá v Afghánistánu nebo její důraz na sociální spravedlnost.

To, že byla zvolena právě ona, je takový menší zázrak a ukazuje to, že i tradiční církevní instituce jsou schopné se za určitých okolností vystavit čerstvému povětří. „Nikdo nenaplňoval tento nejvyšší evangelický úřad lidštěji a autentičtěji,“ píše o ní týdeník Die Zeit poté, co odstoupila a rezignovala i na biskupství. Důvodem je, že byla přistižena při dopravním přestupku, když projela křižovatkou na červenou a při kontrole se ukázalo, že řídila pod vlivem alkoholu, a to v takovém množství, které podle německého práva znamená už trestný čin, přestože de facto nikoho nepoškodila ani neohrozila. Právní důsledky, jako je ztráta řidičského průkazu, ji čekají, ale osobní důsledky svého pochybení vyvodila sama hned: veřejně se omluvila, a přestože to po ní příslušná církevní grémia nevyžadovala, odstoupila z obou svých vysokých církevních funkcí a vrátí se na faru.

Politování a respekt vyslovila kancléřka Merkelová i řada dalších předních osobností, smutek zavládl v progresívních církevních kruzích. Na druhé straně se v diskusích objevuje pocit škodolibého zadostiučinění, že bojovná morální kazatelka byla sama přistižena při hříchu a jaksi se s tím spojuje i to, že ty její radikální názory jsou také diskreditované. Ve zdůvodnění svého kroku paní Käßmannová v televizním prohlášení skutečně mluvila o tom, že její setrvání ve funkci by ztrácelo smysl, protože by neměla potřebnou svobodu vyjadřovat své postoje, aniž by byla kritiky napadnutelná jako osoba.

×