V předchozích Sněmovnách bývalo už téměř konstantním pravidlem, že volba členů Státního fondu kinematografie byla provázena obstrukcemi, proškrtáváním kompetentních kandidátů na úkor lidí mimo profesi. Rada fondu zůstávala po nějakou dobu i neúplná. Minulá verze zákona o kinematografii navíc umožňovala chápat tuto radu nikoli jako odbornou a profesní, kterou z podstaty své činnosti je, jak rozvedu ještě dále, ale jako orgán zastupující širokou veřejnost.

Nyní mohou nominovat kandidáty jen profesní organizace a s filmovým uměním či audiovizí spojené instituce počínaje profesními spolky a konče univerzitami. Vedle profesního životopisu navíc každý kandidát předkládá ideový koncept. První volba podle nového zákona právě probíhá.

Do sněmovního hlasování, jehož druhé a poslední kolo bude tento pátek, se rozhodnutím ministra kultury dostala dvacítka z nominovaných, konkrétně ti, kteří získali dvě a více nominací od oprávněných organizací. Dosud byla Rada fondu třináctičlenná, sněmovna nyní poprvé volí devítičlenný sbor, který v posledku rozhoduje o rozdělení cca 200 milionů korun ročně na různé projekty v rámci podpory kinematografie.

Je důležité říci, že každá jedna žádost stojí žadatele nevratných pět až deset tisíc korun a podmínkou příspěvku či vratné dotace je spolufinancování ve výši minimálně poloviny žádané částky. Struktura žádostí i jejich směřování do filmové produkce, distribuce a zázemí (podpora kin, vzdělávání či propagace) nutí každého žadatele k velmi detailní přípravě.

Celý proces je koncipován tak, že na druhé straně vyžaduje lidi, kteří dokážou komplexní žádost posoudit. Ke každému projektu vznikají dva posudky: jeden hodnotí obsah, druhý reálný záměr i kapacit žadatele jej naplnit. Vlastní rozhodování je však na samotné Radě, která tak do značné míry spoluurčuje podobu české kinematografie v daném období.