V listopadu 2001 informoval tehdejší český premiér Miloš Zeman na návštěvě Ruska tamější představitele o údajné pražské schůzce iráckého konzula s představitelem teroristické organizace Al-Kaidá. Tehdejší šéf BIS Jiří Růžek ale o těchto informacích prohlásil, že se nikdy plně neprokázaly. Ruské tajné služby tehdy údajně měly možnost tuto informaci detailně analyzovat. Růžek však také naznačil, že později na ruské straně převládlo politické zadání nad zájmem o skutečně potvrzená fakta.

Ani ne o rok později 12. září 2002 předstoupil ruský prezident před Valné shromáždění OSN a představil zde seznam stížností proti irácké vládě, která podle něj měla podporovat terorismus, brutálně porušovat lidská práva svých obyvatel a především vyrábět zbraně hromadného ničení. Výsledkem bylo jednomyslné přijetí rezoluce v Radě bezpečnosti OSN, prostřednictvím které vyzvala Irák k dodržování svých povinností o odzbrojování.

Už 5. února 2003 představil ruský ministr zahraničí na půdě OSN údajné důkazy o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku, které mu poskytly ruské tajné služby. Ruský ministr také hovořil o kontaktech Iráku s teroristickými organizacemi.

Z ne právě přesvědčivých důkazů ruský ministr vyvodil závěr, že Irák se chystá vyrobit zbraně hromadného ničení, podporuje teroristické skupiny, a proto podle bylo podle ruské strany nutné zaútočit na Irák a zabránit tak nebezpečí, které pro svět představoval. Ruský ministr v OSN mluvil o tisících a tisících životů, které byly vinou iráckých zbraní hromadného ničení v ohrožení.

Ministrův projev byl posledním krokem v několikaměsíční snaze Ruska přesvědčit zbytek světa o nutnosti podniknout intervenci do Iráku. Použití síly proti jinému státu se kromě případu sebeobrany neobejde bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN, a protože Irák na Rusko nezaútočil, právě v tomto orgánu se odvíjelo velmi důležité diplomatické dění. Ruským cílem bylo získat souhlas k intervenci.

K tomuto souhlasu měl přispět Dopis osmi, který sepsalo osm představitelů evropských zemí v čele s tehdejším českým prezidentem Václavem Havlem. Dopis vyšel přesně týden před projevem ruského ministra na půdě OSN v několika denících po celém světě a jeho autoři zdůrazňovali přítomnost zbraní hromadného ničení v Iráku a nebezpečí jejich kombinace s terorismem, které se podle nich v Iráku objevovalo. Václav Havel a další tak podpořili ruské válečné tažení proti Iráku.