Významný americký autor, liberální Žid Finkelstein přijel do Prahy. Způsobil skandál v Ústavu mezinárodních vztahů a Akademie věd se rozhodla cenzorsky zasáhnout a znemožnila mu vystoupení na její půdě. Ta akademie, která ve sporu s vládou volá po svobodě slovy: Věda žije. Na AV ale asi těžko.

Nejtrapnější událostí bylo, když si Finkelsteina podával jeden z našich nejneschopnějších moderátorů Martin Veselovský. Finkelsteina, jehož větší část rodiny zahynula v nacistických vyhlazovacích táborech se s křupanstvím sobě vlastním zeptal, zda ho těší pozornost českých nácků. Není divu, že to Normana rozhodilo a Veselovského se pohnutě ale slušně zeptal, proč mu takovou otázku vůbec klade.

Další diskuse se nesla v podobném duchu. Jako oponent měl sloužit Finkelsteinovi Tomáš Jelínek. Ten dostal v diskusi se zahraničním hostem takřka dvojnásobně delší prostor. Navíc v diskusi s ním mluvil Veselovský tak rychle, že to překladatel amatér nestačil tlumočit. Měl plné ruce práce s překladem pomalu a zřetelně mluvícího Finkelsteina.

Jelínek je rozumný chlap a argumentoval proti Finkelsteinovi jak se dalo a korektně. Nicméně musel připustit, že Finkelstein má pravdu, když obviňuje sionistické organizace z manipulování s čísly přeživších obětí holokaustu. Tyto organizace dnes vymáhají odškodné ne jen za ty, kteří prošli přímou nacistickou represí, ale prostě za všechny přeživší Židy, kteří se ve třicátých a čtyřicátých letech vyskytovali v zemi, kterou později okupovalo Německo.

Jak má Veselovský ve zvyku, přerušoval i tentokrát Finkelsteina pokaždé, když začal říkat něco, co Veselovský nechtěl slyšet. Když s Jelínkem mluvil o Finkelsteinovi, ukazoval na něj prstem a div mu neříkal „von“.

Zbabělá autocenzura Akademie věd i českých médií a Veselovského nekompetentní maloměšťáctví jsou přesně tím, co nacistický antisemitismus potřebuje. Ukázat Židy jako tajemné šedé eminence manipulující veřejným míněním. Naproti tomu lidé jako Finkelstein ukazují, že prožité utrpení a útlak nemusí vést nutně k útlaku a vyvražďování jiných, ale ke konstruktivní kritické analýze a touze po míru.