Státní úřad pro jadernou bezpečnost připravil návrh nového atomového zákona. Návrh prochází připomínkovým řízením a bude ještě letos předložen vládě. Sdružení Calla, která legislativu upravující podmínky pro jadernou energetiku dlouhodobě sleduje, má k návrhu zákona několik připomínek.

Podle Edvarda Sequense autoři návrhu zachovávají zvýhodnění pro jaderný průmysl včetně ekonomické podpory ve formě směšně nízké odpovědnosti za jadernou škodu. „Ignorují také připravený návrh obcí na posílení práv při rozhodování o definitivním hlubinném úložišti vyhořelého jaderného paliva,“ dodává.

Návrh totiž plně zachovává současnou výhodu ČEZu, který má garantované omezené ručení za škody po možné havárii jen do výše osmi miliard korun, pojistit se pak musí na pouhé dvě miliardy korun. Oproti tomu škody po těžké havárii atomových reaktorů mohou dosáhnout astronomických částek.

„Po Fukušimě jsou škody odhadovány na 4,3 bilionu korun, po Černobylu 4,6 bilionu korun, francouzský státní institut pro jadernou bezpečnost IRSN odhadl možnou škodu po havárii v jedné z tamních elektráren na 10,9 bilionu korun. České omezení již několik let neodpovídá ani požadavkům mezinárodních smluv, které Česká republika podepsala,“ zdůrazňuje Calla.

Ekologové připomínají, že by provozovatelé jaderných elektráren měli ručit za všechny škody, které způsobí, měli by mít odpovídající pojištění a svoji odpovědnost by měli nést i dodavatelé klíčových technologií, kteří se dnes na náhradě škod nepodílejí.

Státní úřad pro jadernou bezpečnost chce navíc vyjmout odpovědnost za jadernou škodu z atomového zákona a zřídit pro tuto oblast samostatnou normu v podobě zbytkového zákona. Ekologové také zdůrazňují, že úřad zůstává navíc pasivní v prosazení celoevropského řešení v oblasti odpovědnosti za jadernou škodu.

Návrh nového atomového zákona ignoruje také snahu obcí, na jejichž území stát hledá konečné hlubinné úložiště vysokoaktivních odpadů, na posílení jejich práv a nezohledňuje tak výjimečnost této stavby.

Přitom již více jak deset let obce iniciativně usilují o nápravu zákonů, která by zavedla možnost spolurozhodovat o výběru místa pro výstavbu úložiště. Návrh zákona odmítá také to, aby se obce i veřejnost mohly vyjádřit a hájit svá práva při povolování umístění a výstavby jaderných zařízení. Jediným účastníkem řízení podle atomového zákona má být žadatel.

Obce a jejich obyvatelé tak nemají možnost ovlivnit proces vydání povolení podle atomového zákona. Nemohou tedy ani dosáhnout soudního přezkumu vydaného rozhodnutí, ač to například výslovně předpokládá platný zákon o posuzování vlivů na životní prostředí.

Tím se dostávají do výrazně nevýhodné pozice oproti žadateli. „Návrh zákona je tak v rozporu s Aarhuskou úmluvou, jejíž neplnění je České republice vytýkáno. Požadujeme proto, aby v přesně specifikovaných případech měli právo účasti v řízení i další dotčené osoby,“ uzavírá Calla.