Pokusme se shrnout, čím energetický kolos ČEZ v posledních týdnech zaujal veřejnost: týracím komandem, které dohnalo jednoho muže k sebevraždě a v přítomnosti jeho zoufalé ženy si nebožtíka natáčelo na video. Dále zaujalo obranou tohoto komanda generálním ředitelem podniku. Už to samo o sobě působí jako líčení scén ze staršího Scorseseho filmu  či jako podnět k akci proti organizovanému zločinu. Ale není to všechno.

ČEZ dále zaujal oznámením, že už nebude připojovat čistou elektřinu do distribuční sítě. Nezbylo by mu totiž místo na elektrický proud z prunéřovského šrotu, který, jak se oni domnívají, ozvláštní život i lidem až v Mikronésii, oné „vzdálené zemi, o níž nic nevíme“.

A co teprve elektřina z Temelína, jehož dostavba se přece zdůvodňovala tím, že když nezačne měnit vodu v páru včas, čekají nás „výpadky i na několik týdnů v roce“ (V. Dlouhý)? Elektřina z Temelína, ač se dnes prakticky kompletně vyváží, taky musí mít v distribuční síti místo a žádné slunce ani vítr, byť by si třeba stokrát svítily a vály zadarmo, to inženýrům nesmí hatit. A jelikož ČEZ chce ještě více vydělávat vývozem, máme mu zase dostavbu Temelína zaplatit z rozpočtu, už tak přetíženého.