Kanadský premiér Stephen Harper při dvoudenní návštěvě Haiti oznámil, že pomůže místní vládě postavit dočasné sídlo. Vládní budovy byly rozbořeny během lednového zemětřesení. Kanadská vláda ze svého rozpočtu na tento účel věnuje dvanáct milionů kanadských dolarů. Dosud je podle BBC druhým největším dárcem Haiti po Spojených státech.

Po dobu jednoho roku tak bude místní vláda sídlit v základně z prefabrikovaných modulů s nafukovací střechou. „Vytvoření přechodné administrativní základny pro vládu je důležitým krokem k urychlení obnovy země,“ uvedl Harper v oficiálním prohlášení. Novou finanční pomoc oznámil haitskému prezidentovi René Prévalovi a premiéru Jean-Maxovi Bellerivovi v hlavním městě Port-au-Prince.

Naomi Kleinová: Haiti je věřitel, nikoliv dlužník

Ministři financí států G7 pravdepodobně dohodnou, že jejich země odpustí Haiti dluhy. Haitský ekonom Camille Chalmers vnímá současný vývoj optimisticky. Pro anglickou Al-Džazíru řekl, že odpuštění dluhů je dobrým začátkem. Zároveň ale dodal: „Je na čase jít mnohem dál. Musíme si promluvit o odškodnění za ničivé následky dluhu.“

Podle kanadské novinářky Naomi Kleinové je nezbytné opustit myšlenku, že je Haiti dlužníkem. I podle Chalmerse je Haiti spíše věřitelem, a jeho opravdovými dlužníky jsou západní státy. Jejich dluh má čtyři hlavní podoby: otroctví, americkou okupaci, Američany krytou diktaturu a změny klimatu. Haiti v historii bylo častou obětí porušování mezinárodních právních norem a dohod.

Když Haiťané získali nezávislost na Francii v roce 1804, měli právo žádat odškodnění za tři staletí odcizování výsledků práce. Francie ale byla přesvědčena, že samotní otroci ukradli bohatství otrokářů, když odmítli pracovat zadarmo.

Proto v roce 1925 vyslali flotilu válečných lodí na pobřeží Haiti, která měla za cíl opět získat kontrolu nad bývalou kolonií. Král Karel X. vyžadoval od nového státu devadesát milionů zlatých franků, což byl tehdy desetinásobek ročních přijmů Haiti. Mladý stát neměl žádnou možnost odmítnout. A neměl ani jak zaplatit. A více než sto dvacet let se s tímto dluhem trápil.

V roce 2003 čelilo Haiti ochromujícímu hospodářskému embargu. Prezident Jean Bertrand Aristide zažaloval francouzskou vládu za dřívější příkoří. „Naším argumentem,“ řekl Aristidův právník Ira Kurzban „byla neplatnost této dohody. Byla založená na výhrůžkách opětovného zotročení v době, kdy už mezinárodní společenství považovalo otroctví za zlo.“

Naomi Kleinová uvádí, že francouzská vláda se procesu natolik obávala, že do Port-au-Prince vyslala zástupce, který se měl postarat o mimosoudní vyrovnání. Nakonec ale byla svých obav zbavena .  Zatímco probíhaly přípravy na proces, byl Aristide svržen z funkce. Mnozí Haiťané ale dosud ve vyrovnání s Francií doufají.

Od roku 1957 do 1986 vládl na Haiti kleptokratický režim Françoise Duvaliera. Jeho dluhy vůči Haiti se na rozdíl od těch francouzských zabývalo několik soudů, které jeho peníze objevily ve Švýcarských bankách. V roce 1988 vyhrál soud proti Duvalierovi Aristideho právník Kurzban. Soudu dospěl k verdiktu, že diktátor ukradl občanům země téměř pět set milionů dolarů.

Haiťané se ale těchto peněz nedočkali. Navíc některé instituce jako Mezinárodní měnový fond a Světová banka trvaly na tom, že jim Haiťané dluží obrovské částky. Dluhy vznikly v době diktatury. Jejich výše byla odhadována na více než osm set milionů dolarů. Za splátky dluhu zaplatí Haiťané desítky milionů ročně.

Naomi Kleinová uvádí, že i když bohaté země odpustí Haiti dluhy, budou mít Haiťané nadále právo požadovat náhradu škody za již zaplacené části nezákonných dluhů. Protože splácejí dluhy za úvěry, z nichž nikdy neměli žádný užitek, protože peníze ukradl jejich tehdejší Spojenými státy podporovaný diktátor.

Podobně jako všude jinde na světě, bohaté země dluží těm chudým za klimatické změny. Rozvojové státy totiž vypustily minimální množství skleníkových plynů, ale velmi citelně budou trpět probíhajícími změnami podnebí. Samotné Haiti patří k zemím nejvíce zasaženým těmito procesy.

Haiti pravidelně postihují silné tropické bouře. Kvůli nedostatečné infrastruktuře zde mají katastrofy zvlášť krušné dopady. A každá platba zahraničním věřitelům způsobila, že peníze nebyly věnovány na výstavbu nezbytných silnic, škol a elektrické sítě, poznamenává Kleinová.

Dosud každá nová půjčka Mezinárodního měnového fondu a Světové banky byla spojena s požadavky na deregulaci haitské ekonomiky, což dále oslabovalo místní veřejný sektor, který by se měl postarat o infrastrukturu. A kvůli tomu, že vláda neposlechla příkazy mezinárodních finančních institucí, bylo na haitské hospodářství uvaleno mezi roky 2001 až 2004 embargo.

Podle Naomi Kleinové se historie může opakovat. Věřitelé Haiti již využívají humanitární pomoci k rozvoji oděvního průmyslu, který je jedním z nejvíce vykořisťovatelských odvětví v zemi. Jejich kroky nemohou místní obyvatelé nijak ovlivnit, jsou postaveni do role pasivních příjemců pomoci. Mezinárodní společenství s nimi nejedná jako s plnohodnotnými a důstojnými účastníky procesu odškodnění.

Pouze radikální změna postoje vůči haitským dluhům by mohla zastavit další nebezpečný vývoj na ostrově. Skutečná cesta rozvoje Haiti tedy začíná uznáním nároku Haiťanů na reparace, uzavírá Napmi Kleinová.

Další informace:

BBC Canada to build Haiti government base, PM Harper says

CommonDreams Naomi Kleinová: Haiti: A Creditor, Not a Debtor