Tento týden se koná řada jednání členů Sobotkova kabinetu se svými evropskými protějšky na téma evropské energetické a klimatické politiky do roku 2030. Definitivní podobu tohoto zásadního dokumentu o tom, jak se Evropské unii podaří srazit riskantní závislost na dovozu stále dražší ropy a plynu i na uhelných dolech, určí evropští premiéři 21. března.

Předseda koaliční vlády Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (oba z ČSSD) — aspoň podle dosavadních vyjádření — zastávají ještě slabší pozici, než je chabé stanovisko Evropské komise.

Energetický expert z Hnutí DUHA Jiří Koželouh se nad tím pozastavuje a připomíná, že ministr průmyslu, odpovědný za naši ekonomiku, která ztrácí denně více než půl miliardy za dovoz ropy a plynu, navrhuje oslabit již beztak slabé cíle Evropské komise pro novou unijní energetickou a klimatickou politiku.

„Zítra bude mít ale šanci ukázat, že mu vysoké účty rodin, obcí a firem nejsou lhostejné, právě tak jako riskantní závislost na dovozu ruské ropy a plynu. Ale musí být aktivní i doma. Vláda se ve svém programovém prohlášení navíc zavázala k předložení progresivního zákona o snižování fosilní závislosti, který rozhýbe čistou ekonomiku,“ uvedl Koželouh.

Místo navrženého čtyřicetiprocentního snížení emisí totiž ministr Jan Mládek a premiér Bohuslav Sobotka navrhují dokonce jen 35 %. Zároveň odmítají i málo ambiciózní cíl Komise dosáhnout podílu 27 % obnovitelných zdrojů (jednotlivé státy by si mohly stanovit různě vysoké cíle). To by znamenalo, že nechtějí využít možností pro zásadní snížení dovozu ropy a plynu i účtů za energie ani nastartovat nová čistá průmyslových odvětví.

Energetická efektivita naší ekonomiky je přitom jedna z nejhorších v Evropě. Každoročně utratíme 200 miliard korun za dovoz ropy a plynu. Ekologové připomínají, že přitom máme slibný potenciál rozvíjet nová efektivní průmyslová odvětví a obnovitelné zdroje. Vznikly by tak desítky tisíc decentralizovaných pracovních míst a desítky miliard by zůstaly v domácí ekonomice. Proto označují nadcházející jednání pro naši zemi za obzvlášť důležitá.

Německo, Francie, Itálie a další státy, europarlament, progresivní průmyslové podniky, vědci a ekologické organizace usilují o úspornou a efektivní energetickou politiku bez plýtvání energií a penězi.

Většinu elektřiny vyrábíme z uhlí, což se neobejde bez dotací. V České republice tak připlácí stát a spotřebitelé 67 haléřů na 1 kWh spotřebované elektřiny za zdravotní a ekologické dopady spalování uhlí. U pomlouvaných obnovitelných zdrojů připlácíme jen 49 haléřů, a to nikoli za nenávratné škody, ale na podporu rozvíjejících se čistých domácích technologií, které nepotřebují konvenční palivo.

Podpora moderních technologií je — na rozdíl od dotování fosilních zdrojů nebo jaderných reaktorů — dočasná. Podle renomované Mezinárodní energetické agentury již příští rok na některých místech EU klesne cena větrné elektřiny pod úroveň uhelné.

České domácnosti i firmy podle ekologických organizací potřebují signál, že se ekonomika vydá k hospodárnému využívání energie a čistým domácím zdrojům. Vláda se v programovém prohlášení zavázala, že předloží nový zákon pro snižování fosilní závislosti a rozhýbání moderního průmyslu. Je tedy logické, že by to měla prosazovat doma i v Bruselu.