„Krásný“ dárek dali naši zákonodárci v předvečer, pouhý den před jeho 60. výročím (!), přímým účastníkům 17. listopadu 1939. Státní svátek — Mezinárodní den studentstva (MDS) - nově mezi státní svátky uvedli coby Den boje za svobodu a demokracii. Také v důsledku toho se z povědomí veřejnosti, zejména mladé, znalosti o 17. listopadu 1939 vytrácejí a tím, bohužel, i jeho význam. 

Mezinárodní den studentstva

Odezvy se nedočkal. A tak štafetu převzal předseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jaroslav Vodička a před dvěma lety před Hlávkovou kolejí v Praze při vzpomínkové akci na onen den politiky vyzval, aby 17. listopad znovu do kalendáře vrátili jako MDS. Loni jim na témže místě přání jménem nejen hrstky zbývajících pamětníků zopakoval. Nejeden přítomný politik souhlasně přikyvoval.

Ač před Hlávkovou kolejí bývají zastoupeni představitelé snad všech politických stran, byli to jen komunisté, kteří hlas odbojářů vyslyšeli a návrh na uzákonění státního svátku Mezinárodního dne studentstva — Dne boje za svobodu a demokracii, předložili Poslanecké sněmovně PČR k projednání. Jak reagovali ostatní poslanci a poslankyně?

Ve čtvrtek 13. února za halasného strašení a vyvolávání zlých duchů návrh KSČM vycházející z dlouhodobého úsilí ČSBS a válečných veteránů smetli se stolu. Přitom vůbec nešlo o skrytou snahu komunistů změnit poměry v zemi či je dokonce vrátit před listopad 1989, jak někteří nejen volení zástupci lidu varovali. Panenko skákavá, vždyť je to zhola nemožné!

Mělo jít o docela obyčejný projev úcty vůči dosud žijícím aktérům oněch pro náš národ tragických událostí, kteří na vlastní kůži pocítili nacistickou perzekuci. O zakotvení „odkazu mladých lidí, kteří byli ochotni upřednostňovat ideály nad své bezprostřední profesní a kariérní zájmy“, jak se uvádí v důvodové zprávě. Že by právě takový argument některým zákonodárcům vadil? Ostatně, závěr nechť si každý udělá sám z vyjádření samotných poslanců a poslankyň.