Mezi jazykem a politikou existují mnohačetné souvislosti. To vychází z komplexnosti jazyka (a ovšem i politiky).

Každý jazykový projev má jednak věcný obsah, jednak řečovou formu. Přesněji řečeno: „obsah“ a „forma“ („co“ a „jak“) jsou dva protilehlé póly, mezi kterými se tam či onde nachází každý aspekt jazyka.

U většiny aspektů hraje podstatnou roli „co“ i „jak“, ale existují i výjimky. Téměř čistě obsahová je třeba pravdivostní hodnota daného výroku. Na ni se zaměřuje web Demagog.cz, který analyzuje tvrzení politiků v mediálních diskusích a třídí je na „pravdivá“, „nepravdivá“, „neověřitelná“ a „zavádějící“.

Přitom se sice uplatňuje i subjektivní pohled analytika (jaké slovo je ještě zavádějící a jaké už je nepravdivé?), ale jen v minimální míře. U každého výroku se navíc objevuje odůvodnění, čímž se riziko subjektivní svévole dále snižuje.

Daní za objektivitu však je, že použité třídění — všehovšudy čtyři kategorie — je velmi hrubé. To vůbec není slabina projektu, ale naopak jasná známka toho, že si jeho tvůrci přesně vytkli cíle a důsledně je naplňují.

Díky tomu Demagog.cz významně zbystřil naši vnímavost pro věcný obsah politických projevů. Ale tomu, „jak“ se politici i další veřejné osobnosti vyjadřují, se zatím mnoho pozornosti nevěnuje.

O krok dál směrem od „obsahu“ k „formě“ jazyka se nachází argumentační hodnota daného tvrzení. I pravdivé výroky se totiž často používají jako argumentační fauly; například když politik při debatě o návrhu nějakého zákona začne zničehonic rozebírat neuspořádaný osobní život svého protivníka.

K argumentačním faulům existuje velmi bohatá literatura v angličtině (začít lze třeba heslem „List of fallacies“ na Wikipedii) i zdroje v češtině (např. Argumentační fauly; anebo už Karel Čapek v Marsyasu). Zatím se s nimi ale pracuje hlavně v různých kurzech a seminářích. Chybí iniciativa, která by se — s podobně širokým dopadem jako Demagog.cz — zaměřila na odkrývání argumentačních faulů v politických diskusích.

Nicméně i argumentační fauly se blíží spíš pólu „co“ než pólu „jak“. Stále zůstává stranou celá rozsáhlá oblast stylizace jazyka.

Styl je všudypřítomný: uplatňuje se nejen v uměleckých dílech, ale v každé promluvě. Styl je komplexní: pro jeho postižení nestačí určit pravdivostní hodnotu nebo argumentační platnost jednotlivých izolovaných výroků.