Pouhé jedno procento povrchu světových pouští by podle skupiny evropských vědců a techniků projektu Desertec stačilo k vytvoření množství energie odpovídající současné spotřebě elektřiny, píše pro časopis The Ecologist Mark Jansen. Proč tedy nevybudovat na pouštích solární elektrárny, které nám energii poskytnou?

Desertec počítá se zavedením solárních technologií do zemí Blízkého východu a severní Afriky, které by elektřinou zásobovaly evropskou rozvodnou síť. Politikové a představitelé průmyslu návrh začínají brát vážně: Desertec na nedávném semináři pořádaném britskou sněmovnou podpořili ministr energetiky Philip Hunt i jeho stínový kolega Charles Hendry.

Do třiceti let pro celou Evropu

„O práci, které se věnujete, se velmi zajímám,“ prohlásil Hunt a přislíbil, že se projektem bude vážně zabývat Evropská komise. Evropská unie chce do roku 2020 vyrobit dvacet procent energie z obnovitelných zdrojů a do roku 2020 poměr ještě zvýšit. Začala proto vytvářet Strategický plán pro energetické technologie (SET plán), ve kterém se chce pokusit vysvětlit, jakým způsobem by obnovitelné zdroje mohly do roku 2050 pokrývat velkou část energetických potřeb Evropy.

O projektu Desertec se uvažuje jako o součásti SET plánu. Gus Schellekens, ředitel týmu zabývajícího se udržitelným rozvojem a klimatickými změnami v poradenské společnosti PriceWaterhouseCoopers, SET plán považuje za první krok ke sjednocení Evropy, jež je k uskutečnění Desertecu potřeba.

Supersíť potřebuje znamení od vlády

Zásadní myšlenkou projektu Desertec je vytvoření obrovské rozvodné sítě, která by po Evropě distribuovala obnovitelnou energii — vodní ze Skandinávie, větrnou z Velké Británie či solární ze Středomoří a států severní Afriky. Evropské státy by se kromě supersítě pravděpodobně musely domluvit i na systému peněžité podpory, jež by komerční přenos energie ze severní Afriky umožnila.

Zprávu o budoucnosti obnovitelné energie v Evropě a severní Africe se příští měsíc chystá vydat Gus Schellekens. Dříve než se investoři odváží investovat peníze do výstavby solárních elektráren na severu Afriky, je podle něj nutné, aby evropští politici Desertec podpořili. „Pokud od vlády nepřicházejí správná znamení, nejsou naplněny potřeby trhu a nikdo nic nepodniká,“ sdělil Schellekens.

Zatím stojí dvojnásobek co plyn

Další překážkou jsou náklady na solární energii. Cena elektřiny vyrobené tou nejlevnější solární technologií se stále pohybuje okolo sto šedesáti dolarů (3040 korun) za megawatthodinu, kdežto megawatthodina energie vyrobená v uhelných elektrárnách stojí pouze šedesát dolarů (1140 korun) a v plynových elektrárnách osmdesát dolarů (1520 korun).

Projekt Desertec se proto zdá Jenny Chaseové z analytické společnosti Bloomberg New Energy Finance nepřesvědčivý. „Výroba drahé energie a její přeprava na dlouhé vzdálenosti se neobejde bez významné finanční podpory. Myslím, že solární energie by v daném časovém měřítku mohla natolik zlevnit, že by se v Evropě rozvinula i bez transportu ze severu Afriky,“ uvedla Chaseová.

Do slunce investují Afričani i Deutsche Bank

Státy severní Afriky se snaží vybudovat vlastní solární průmysl. Na semináři v britské poslanecké sněmovně představil marocký ministr energetiky Amina Benkhadra plán na výstavbu zařízení na výrobu dvou tisíc megawattů energie ze slunce do roku 2019, na který od investorů shání devět miliard dolarů (171 miliard korun). Tunisko má podobný plán a podle Schellekense jej brzy představí i další země.

Projektem Desertec se začal zabývat i soukromý sektor. Dvanáct energetických a finančních společností včetně E.ON či Deutsche Bank se loni v červenci dohodlo na financování tříleté studie uskutečnitelnosti.